Je Gruzie budoucí ráj?
Pamětníci sovětského importu si určitě vzpomenou na gruzínský koňak. Tahle kavkazská země toho ovšem může nabídnout mnohem více. Pověstná gruzínská pohostinnost přetrvává i v nynějších těžkých časech a navíc má země před sebou světlou perspektivu. Alespoň tak soudí cestovatel Martin Lesík.
Po pádu Sovětského svazu převzal v Gruzii moc prezident Eduard Ševarnadze, ale ani jemu se nepodařilo zvládnout hospodářský šok. Nynější vláda se hodlá vymanit z ruského vlivu a jako partnera si spíše volí USA. V Gruzii je v současnosti 75% nezaměstnanost a celou rodinu často živí jeden člověk. "Přesně tak tomu bylo u našeho průvodce Omara. Přesto nás pozval do rodiny a ukázal nám tradiční gruzínskou pohostinnost. Ta je někdy až nebezpečná, protože odmítnutí se téměř rovná urážce. Přijetí pozvání s sebou ovšem nese značné riziko ranního bolení hlavy," popisuje cestovatel. Vedle zmiňovaného koňaku oplývá Gruzie i skvělým vínem. Vždyť se zde tento mok zrodil! "A coby reprezentant pivního národa musím uznat, že ani v tomto směru Gruzínci nijak nezaostávají. Ostatně místní mladík nám v nadsázce říkal, že v Gruzii se vyrábí pouze pivo a zmrzlina," usmívá se Martin Lesík a nezapomíná ani na vodku čača, která se honosila všeříkajícím nápisem 70%.
Taxikáři s diplomem
Pro dopravu po Gruzii je vhodné si najmout někoho místního. Nejčastějším dopravním prostředkem je v takových případech dodávka zvaná mašrutka. "Její řidiči bývají leckdy i vysokoškolsky vzdělaní lidé. S tím naším jsme pohovořili o osmašedesátém roce, Havlovi či Dubčekovi." S angličtinou zde návštěvník příliš nepochodí, o mnoho lépe se dorozumí rusky, ale řada lidí hovoří pouze gruzínsky. Obzvláště sever Gruzie není příliš bezpečný. Názvy oblastí jako Osetie či Abcházie jsou až příliš často ve zprávách zmiňovány v souvislosti s čečenskými teroristy. "V jednu chvíli jsme se ale ocitli asi 25 kilometrů od Beslanu, shodou okolností byl zrovna rok od masakru v tamní škole. Cizincům se zde nedoporučuje jakkoliv na sebe upozorňovat, v noci je záhodno raději nevycházet a v horách se pohybovat pouze ve skupinách," vysvětluje dobrodruh. Ostatně pravděpodobně nejslavnější gruzínský rodák byl také svého druhu terorista. V městečku Gori si dodnes váží Josefa Dzugashviliho alias Stalina. "Pořád ho mají rádi a v dobrém na něj vzpomínají. Dokonce zde stojí jediný Stalinův pomník na světě a turisté si mohou prohlédnou imperátorův osobní vagon, v němž jezdil například i na mírové konference po druhé světové válce.
Ve stopách argonautů
Jižní Gruzie ovšem návštěvníkům nastavuje příznivější tvář a Martin Lesík o ní hovoří v superlativech. "Teplé moře, krásné pláže s palmami a příroda na pobřeží, která spíše než postsovětskou zemi připomíná Indonésii." Zatímco pobřeží na své masové objevení dosud čeká, na Kavkaz se turisté z celého světa sjíždějí už dnes. "Přesvědčili jsme se, že je mezi nimi i hodně Čechů." Hlavní město Tbilisi se také probouzí ze spánku a zejména v centru to žije podobně jako v jiných metropolích. Kapitolu samu pro sebe tvoří historické památky. "Gruzie byla po Arménii druhou křesťanskou zemí a tuto epochu připomínají jeskynní kláštery z prvních století našeho letopočtu. Je zde hrob apoštola Matouše, památky na římské impérium a právě zde leží Kolchida, kam jel v řecké mytologii Iásón hledat spolu s argonauty zlaté rouno." V Tbilisi pak návštěvníka praští do očí nově budovaný megalomanský kostel. Stavbu financuje neznámý sponzor a tyčí se na místě arménského hřbitova, což mezi oběma státy vyvolalo diplomatickou roztržku. "Gruzínci a Arméni se obecně nemají rádi a s oblibou na sebe dělají vtipy." Když jsme mluvili v úvodu o alkoholu, nelze zapomenout ani na gruzínskou kuchyni. Pro turisty - batůžkáře se stalo denním chlebem chačapuri, což je pečivo plněné sýrem. "Gruzie mě opravdu nadchla a jsem si jist, že má potenciál stát se turistickým rájem budoucnosti. Proto je dobré navštívit ji, dokud si uchovává přirozený půvab," tvrdí Martin Lesík.
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
