Jaroslav Brodský – muž, který se nechtěl mstít
Narodil se 22. března 1920 v Soběslavi, kde vystudoval učitelskou akademii a pracoval jako městský knihovník a později učitel. Po skončení 2. světové války působil v severních Čechách jako učitel a ředitel školy a stál v čele regionální odborové organizace vyučujících. Po komunistickém puči v únoru 1948 musel v červnu téhož roku z politických důvodů své povolání opustit. Krátkou dobu pak pracoval v různých zaměstnáních.
V roce 1950 byl zatčen a v jednom z procesů navázaných na monstrproces s Miladou Horákovou odsouzen (jako „vedoucí skupiny“) na patnáct let. Prošel řadou věznic a koncentráků (včetně uranových dolů) a v Leopoldově sdílel společnou celu s Gustávem Husákem. Na vysoké stranické činitele měl ostatně štěstí, ještě před únorem 1948 se názorově střetával s prominentním komunistou, pozdějším politickým vězněm a ještě pozdějším ministrem vnitra v době pražského jara Josefem Pavlem. Po propuštění (amnestie v roce 1960) pracoval jako stavební dělník, později se mohl krátce vrátit ke svému původnímu učitelskému povolání.
V roce 1968 byl jedním z iniciátorů založení K 231 – organizace bývalých politických vězňů, kde vykonával funkci generálního tajemníka. Po sovětské okupaci ještě koncem srpna 1968 odešel do exilu. V zahraničí se snažil založením Naardenského hnutí integrovat exulanty různých názorů. Nakonec se přestěhoval do Kanady, kde vydal své autobiografické vzpomínky Řešení gama (Kanada 1970, Československo 1991), založil a vedl stejnojmennou rozhlasovou stanici, která na počátku sedmdesátých let vysílala do vlasti. V Československu byl mezitím v nepřítomnosti odsouzen k vysokému trestu a stal se objektem mnoha propagandistických ataků tehdejší normalizační žurnalistiky. Umírá 3. srpna 1981, aniž se shledá se svou rodinou, která zůstala v Československu. Urnu s jeho popelem jeho ženě přivezl spoluvězeň z padesátých let.
Brodského vzpomínky mají nejenom dokumentární, ale i literární hodnotu. Jde o jedno z nejoriginálnějších svědectví o věznicích a koncentračních táborech padesátých let. Osobitá ironie, střízlivý nadhled a hodně černého humoru… Jako příklad ukázka o zahraniční reakci na komunistický puč u nás: „V jakési Radě bezpečnosti kdosi zareptal, snad chilský delegát to byl, duše naivní; bylo trochu neshody a delegáti se uklidnili teprve při lunchi.“
V pořadu uslyšíte hlas Jaroslava Brodského z archivní nahrávky zakládající schůze pobočky K 231 v Plzni a ukázky z jeho autobiografické knihy Řešení gama.
