Jarní dramata

Pokud jde o vzedmuté řeky, čelí se jaru bariérami, hrázemi, pytli s pískem. Na jarní anarchii ve Francii pak policie zkouší vodní děla. V obou případech je výsledek nejistý. Jestliže se k tání přidá vytrvalý déšť, vody bude zkrátka moc a nezbude, než před ní nakonec vzít nohy na ramena. Francouzské vládě pak na miliónové demonstrace může naopak voda chybět. Ani čtyři tisíce policistů a četníků nezabránily rozbíjení výloh a tomu, že se demonstranti olupovali o tašky a mobily. Pokud protesty proti plánu francouzské vlády řešit nezaměstnanost absolventů škol takzvanou smlouvou prvního zaměstnání budou dále sílit, nezbude premiérovi, než přiznat porážku.

Podobně jako skončila zima, nebude ani jaro trvat věčně. Živly se uklidní, a začne se s úklidem a rekonstrukcemi toho, co vzala voda. S jarním odvoláváním vlády ve Francii je to ale složitější. Poté, co se opět rozjedou vlaky a autobusy, vzlétnou letadla, vyjdou noviny a studenti se vrátí ke studiu, nebude příliš co slavit. Demonstranti sice asi zabrání uzákonění dvouleté zkušební doby pro čerstvé absolventy, jenomže tím pouze zachovají stav, který přispívá nezaměstnanosti. Zaměstnat lidi bez zkušeností a referencí budou zaměstnavatelé ochotni v míře dokonce menší, než před vlnou demonstrací a stávek. Boj za sociální jistoty tak může paradoxně konzervovat sociální nejistotu. Není úplně fér svalovat to na jaro, i když to letošní trochu zlobí.