Jan Vávra: Vláda nerozumí dnešní společnosti
Poslední dva průzkumy volebních preferencí znovu oživily otázku, proč v postkomunistických zemích tradiční politické strany tak často prohrávají v souboji s populistickými vůdci. Po Maďarsku a Slovensku teď k tomu podobnému výsledku směřujeme zřejmě i v České republice.
Když na Slovensku skončila minulá vláda, mělo se za to, že liberálové jsou rozhádaní, z čehož těží nesystémové strany. Ovšem česká zkušenost, kdy největší kvalitou této vlády je její jednota, ukazuje, že absence hádek také není zárukou úspěchu, zejména když je vykoupena tím, že vláda skoro nic nedělá.
Čtěte také
Zato populisté velmi dobře vědí, že politika je neustálý boj, a proto udržují své publikum pořád v napětí a obavách před domnělým nebo skutečným nebezpečím, které mu údajně hrozí.
Obecně platí, že liberální a konzervativní strany prohrávají tam, kde stát špatně funguje nebo nefunguje vůbec. Populisté – zejména pravicoví – existují i v zemích jako je Německo, Rakousko nebo Holandsko, kde dosahují slušných výsledků, ale nikde nepředstavují tak rozhodující sílu, jakou je u nás hnutí ANO.
Nízká výkonnost státní správy je dědictvím předchozích vlád, pro zlepšení služeb státu ale tato vláda nic nedělá, naopak ideologickým blouzněním našich konzervativců stát ještě dál oslabuje. Přitom nároky, které společnost dnes na stát klade, jsou stále vyšší.
Vláda je vždy obrazem svého šéfa
Tím se dostáváme k hlavnímu problému. Vláda je vždy obrazem svého šéfa. Současný premiér je slušný a rozvážný politolog, který věří v racionalitu uvažování informovaných a kompetentních občanů, jak to předpokládají klasické politologické poučky.
Čtěte také
Politici koalice Spolu vypadají, že se pořád domnívají, že společnost je rozdělena na zastánce pravice, kteří věří v osobní odpovědnost, a levice, která požaduje paternalistický stát. Společnost dnes ale není rozdělena na pravici a levici, ale na zastánce liberální demokracie, proti kterým stojí iracionální, neideologický, náladový a názory střídající digitální dav, který se zrodil ze sociálních sítí a konspiračních teorií.
Tato bezprizorní část společnosti má strach z globalizace a ze změn ve světě a touží po návratu ke starý pořádkům. Zatímco naše pravice odmítá obavám těchto lidí přiznat legitimitu a tvrdí, že si za svoji situaci mohou sami, populisté se jim intenzivně věnují.
Čtěte také
Z nedostatku skutečných ideových sporů vyznávají naše pravicové strany takzvanou hodnotovou politiku. Odkazují se ale na hodnoty, které společnost jako celek vyznávala v 19. století, takže jim zůstává jenom boj proti sňatkům homosexuálů nebo boj proti trestání násilí na ženách. Protože současnému světu nerozumí, tak si neuvědomují, že neoliberalismus zavedl jedinou hodnotu a tou jsou peníze, které jsou jediným měřítkem individuálního úspěchu.
Vláda se proto nemůže divit, že většinovou populaci neznepokojuje ani výše státního dluhu, ani jí neimponuje rozpočtová odpovědnost, ale svět hodnotí podle obsahu vlastní peněženky.
Těžko říct, co přiměje tradiční strany, aby vylezly ze své ideologické ulity. Zřejmě to bude muset být až drtivá porážka v evropských a krajských volbách. Je ale otázkou, zda z této porážky nebudou těžit ti pragmatici – zejména ze staré ODS –, kteří budou chtít současné problémy vyřešit tím, že budou vládnout s Andrejem Babišem.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
