Jan Vávra: Stabilita nebo spravedlnost?

Podobně argumentovali čtyři ústavní soudci, kteří nesouhlasili s rozhodnutím pléna. Ústavní soud podle nich vystavil lidi bezprecedentní nejistotě. Přitom sami přiznali, že současná podoba volebního systému poměrného zastoupení není nejspravedlivější. Z jejich tvrzení ale vyplývá, že stabilita je pro společnost důležitější než spravedlivý volební systém.

Čtěte také

Karel Hvížďala: Ústavní soud potvrdil neústavnost volebního zákona

Je tedy v demokratickém politickém systému stabilita vyšší hodnotou než ostatní hodnoty – třeba již zmíněná spravedlnost? Pomiňme teď skutečnost, že se tento spor odehrává v čase pandemie, který všichni pokládáme za dobu nečekané nejistoty, takže můžeme mít přirozenou tendenci toužit po starých dobrých jistotách a stabilitu si poněkud idealizovat. Obecně ale platí, že na stabilitu se vždy odvolávají současní vládci, podporováni elitami, kterým se v dané době dobře daří. Naopak po změně vždy touží opozice a nespokojenci všeho druhu.

Demokracie je založena na střídání vlády a opozice, tedy na možnosti změny. Jak z minulosti i současnosti víme, nejméně nestability panuje v totalitních režimech, kde se po desetiletí nic nesmí hnout. Stabilita je zde téměř absolutní hodnotou, samozřejmě do doby, než přijde nějaký zásadní otřes. Toho se ale – zejména v některých státech – nemusejí vůbec dožít celé generace.

Stav demokracie v naší zemi

Liberální demokracie přežívá a zejména tak dlouho prosperuje především díky tomu, že dokáže reagovat na změny. Dokáže se měnit. Důležité ale je, že má v sobě zabudované mechanismy, jejichž pomocí se dokáže měnit, aniž by ohrozila vlastní stabilitu, tedy stabilitu společnosti a státu.

Čtěte také

Marie Benešová: Co je za rozhodnutím Ústavního soudu? Komu se kdo zavázal, kdo komu co slíbil?

Říká se, že změna je život, ale ještě víc to platí o demokracii. Liberální demokracie je institucionalizovanou změnou. Zatímco nedemokratické společnosti musejí čekat na rozhodnutí shora, fungující demokracie se plynule proměňuje díky vnitřní svobodě a otevřenosti. 

Jestliže prezident nebo oni čtyři ústavní soudci varují před bezprecedentní nejistotou nebo před nestabilitou, prozrazují jen, že mají pramalou důvěru ve fungování a kvalitu naši demokracie. 

Je pravdou, že se v postkomunistických zemích – tedy zemích takzvaného Visegrádu – těší pořád velké popularitě ti politici, kteří s nadšením hovoří o návratu ke kořenům, osvědčeným tradicím a starým jistotám a nabízejí politické a ekonomické recepty, které pocházejí z první poloviny minulého století nebo někdy dokonce z hloubi 19. století. Ale současný svět se mění příliš rychle a příliš dramaticky, což vyžaduje odpovídající reakci. Nelze tvrdit, že by se liberální demokracii v éře globalizace dařilo všechny problémy zvládat, ale alespoň část její populace si nutnost změn uvědomuje. Což lze pozorovat i v naší společnosti.

Jan Vávra|foto:Khalil Baalbaki,Český rozhlas

Stabilita systému je důležitá, ale pokud bude mít přednost před ostatními hodnotami, budou nás dále předbíhat ostatní státy, minimálně v kategoriích, jako je prosperita nebo kvalita života. Když vnitřními demokratickými mechanismy dospějeme k názoru, že nějaký zákon není spravedlivý, měli bychom být schopni ho stejnými demokratickými mechanismy změnit na spravedlivější.

Pokud nás rozhodnutí Ústavního soudu o nespravedlivém volebním zákonu uvrhne do nestability, bude to svědčit jen o jediném – o nestabilitě demokracie v naší zemi.

Autor je komentátor Českého rozhlasu