Jan Vávra: Proč se Babiš pustil do Pavla?

Nelze si nevšimnout, jak drsně se po příjezdu ze summitu v Ankaře premiér Babiš pustil do prezidenta Pavla. Ve svém podcastu na sociálních sítích oznámil, že on sám je „velice trpělivý a nekonfliktní člověk, ale pan prezident vede proti nám skrytou válku“. S prezidentem prý nehodlá komunikovat, poněvadž je to podrazák a lhář, který vede kampaň za své znovuzvolení prezidentem.

Takový útok mohl být samozřejmě způsoben jeho frustrací z toho, že na summitu NATO dopadl zcela opačně, než jak si představoval. V Praze sliboval, jak všem všechno vysvětlí a jak bude respektován, nakonec mu Mark Rutte zkrátil čas na projev a nechal ho mluvit jako posledního, kvůli čemuž už v sále nebyli čeští novináři, kteří by obraz jeho úžasného vystoupení předali domácímu publiku.

Čtěte také

Jan Vávra: Proč by měl jet Petr Pavel na summit NATO

Naproti tomu prezidentu Pavlovi, kterého chtěli premiér Babiš a ministr zahraničí Macinka co nejvíce ponížit, se od tureckých hostitelů dostalo všech poct hlavy státu. Dokladem zájmu o českého prezidenta bylo i několik rozhovorů pro významná světová média.

Je otázkou, co Andrej Babiš svojí novou taktikou hrotit spory mezi vládou a prezidentem sleduje. Může jít o pokus překazit Pavlovo znovuzvolení v příštích prezidentských volbách. Není pochyb, že by Andrej Babiš rád na pražském Hradě nahradil Petra Pavla někým poslušnějším. Již dříve avizoval, že vládní koalice musí postavit vlastního kandidáta. Problémem ovšem je, že kandidát schopný se postavit Pavlovi není k nalezení.

Současný prezident se těší výrazné podpoře obyvatel a jako stávající hlava státu bude mít vždy ve volebním souboji výhodu. Začalo se spekulovat i o tom, zda nechce být prezidentem sám Babiš a zda toto není jeho začátek kampaně, ale Babiš s Pavlem již jednou prohrál a kdyby prohrál i podruhé, asi by ho to natolik oslabilo, že by stěží mohl nerušeně pokračovat dál jako premiér.

Politika živena konflikty

Proto vypadá jako nejpravděpodobnější varianta, že Andrej Babiš – tak jako všichni populisté – potřebuje k obrazu úspěšného vládnutí nějakého nepřítele. Každá politika je živena konflikty, ale tažení všech populistů jsou založena na nesmiřitelném boji s nenáviděnými nepřáteli, které je třeba zničit a zadupat. Napodobování Donalda Trumpa je zde zcela zřejmé.

Jan Vávra|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

Naše současná opozice takovým nepřítelem pro Babiše rozhodně není. Nedokáže se spojit do účinné formace a její politické výkony jsou tristní. Nakonec všechny tahanice okolo interpretace ústavy si Petr Pavel musel odpracovat sám. Hlavní problém ovšem spočívá v tom, že opoziční strany nepochopily, že současná politika je zcela personifikovaná.

Sebelepší a sebedůmyslnější programy nic nezaručují, pokud neexistuje nějaká tvář, která je dokáže prodat. Tento trend souvisí s rozhodující rolí emocí a příběhů, koncentrovaných do krátkých videí na sociálních sítích, které zcela vytlačily četbu volebních programů. Lidé nechtějí o politice přemýšlet a porovnávat různá nabízená řešení společenských problémů; rozhodující je pro ně dojem z osobnosti vůdce a důvěra, kterou k němu cítí.

Politika – zejména v podání populistů – se stala filmovým soubojem marketingových obrazů. A protihráčem upovídaného spasitele Andreje Babiše se tak přirozeně stal zásadový a pevný Petr Pavel. Opozice žádného lidového vůdce nevygenerovala.

Můžeme zpytovat svědomí, do jaké míry si za současnou podobu politického soupeření můžeme svojí pohodlností, povrchností a nekritickým přejímáním zábavných trendů my sami, ale to je tak asi všechno, co s tím můžeme dělat.

Autor je publicista.