Jan Vávra: Očkování nebo uprchlíci?

29. srpen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Afghánci se snaží dostat k evakuačním letům na letišti Hamída Karzáího v Kábulu

Kromě takových podružných témat, jako je deficit státních financí, otázka, zda a komu zvyšovat daně, nutnost snížit uhlíkovou stopu nebo nebezpečí dalších mutací koronaviru, existují u nás dvě témata, která mají šanci stát se šlágrem voleb. Je to očkování a uprchlíci. Které z těchto témat ovládne předvolební kampaň více, bude záležet na vývoji situace, ale obě mají slušný potenciál oslovit nemalou část populace.

Počty nakažených všude pomalu, ale jistě rostou a určitě bude přibývat lidí, kteří prchají z Tálibánem ovládnutého Afghánistánu. Není divu, že se řada politiků toho snaží využít.

Čtěte také

Většina politiků sice prosazuje co nejrychlejší proočkování populace, část politické reprezentace ale vakcinaci systematicky démonizuje a spřádá konspirační teorie. Nejvíce odpůrců očkování najdeme v SPD, Trikolóře a mezi nezařazenými poslanci. Ale očkovat se odmítají i některé významné tváře tradičních stran.

Naproti tomu do obhajování afghánských uprchlíků se nikomu z politiků nechce. Naštěstí tato otázka dostává díky dramatickým příběhům z kábulského letiště lidštější podobu a o nějaké pomoci Afgháncům, kteří pro ČR pracovali, se začíná dokonce uvažovat. Přesto nemalá část politického spektra dál striktně odmítá přijímat jakékoli uprchlíky.

Iracionální argumentace

Čtěte také

Zajímavé je, že strach z očkování i strach z uprchlíků šíří ve společnosti ti samí politici. Znamená to, že tato témata mají něco společného? Za odporem k očkování stojí novodobá forma nedůvěry k vědě, která byla dlouho pokládána za symbol vítězství lidského rozumu nad nevyzpytatelností přírody. Je to popření výsledků lidského poznání, které přineslo technologický pokrok a umožnilo člověku ovládnout svět.

V případě odmítání jakékoli pomoci uprchlíkům jde zase o popření humanistického dědictví západní civilizace, pocitu odpovědnosti silnějších k slabším, myšlenek lidské solidarity a sociálně spravedlivější společnosti, které vyústily až do snahy napravovat nerovnosti ve společnosti dané rozdílnými výchozími podmínkami jejích členů. Zatímco odpor k očkování tedy popírá výsledky lidského rozumu, odmítání pomoci uprchlíkům popírá ducha západní kultury s jejím étosem odpovědnosti a soucitu. V obou případech jde shodně o hodnoty spojované s rozvojem lidské civilizace.

Čtěte také

Obě témata jsou dnes spojité nádoby. Titíž politici se nás – a mnohdy úspěšně – snaží přesvědčit, abychom zapomněli na to, kam lidstvo dospělo, a řídili se animálními instinkty. Pokud podporujeme jedny odmítače, podporujeme i druhé. Jediné, co nás může trochu utěšovat, je skutečnost, že podobný proces se ve více či méně vyhraněné podobě odehrává i v jiných zemích.

Mnohokrát již bylo konstatováno, že demokracie nemůže přežít bez racionální diskuse. Žijeme ovšem v době, kdy nezpochybnitelné pravdy i nezpochybnitelné autority přestaly existovat a každá část společnosti věří svým věrozvěstům. Každý názor má právo být součástí veřejného prostoru, pokud ho zastává víc lidí, nebo dokonce i zvolení zástupci lidu.

Jan Vávra

V upřímné snaze médií o vyváženost tak spolu často soupeří racionální a iracionální argumenty. Vzhledem k tomu, že většina populace si zejména v případě problémů, kterým úplně nerozumí, řekne, že pravda bude někde uprostřed, nabývá iracionální argumentace stále větší vážnosti. Tím ovšem západní dědictví osvícenectví a racionality, na kterém je naše civilizace postavena, dál oslabujeme.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

autor: Jan Vávra
Spustit audio