Jan Vávra: Očkování nebo uprchlíci?
Kromě takových podružných témat, jako je deficit státních financí, otázka, zda a komu zvyšovat daně, nutnost snížit uhlíkovou stopu nebo nebezpečí dalších mutací koronaviru, existují u nás dvě témata, která mají šanci stát se šlágrem voleb. Je to očkování a uprchlíci. Které z těchto témat ovládne předvolební kampaň více, bude záležet na vývoji situace, ale obě mají slušný potenciál oslovit nemalou část populace.
Počty nakažených všude pomalu, ale jistě rostou a určitě bude přibývat lidí, kteří prchají z Tálibánem ovládnutého Afghánistánu. Není divu, že se řada politiků toho snaží využít.
Čtěte také
Většina politiků sice prosazuje co nejrychlejší proočkování populace, část politické reprezentace ale vakcinaci systematicky démonizuje a spřádá konspirační teorie. Nejvíce odpůrců očkování najdeme v SPD, Trikolóře a mezi nezařazenými poslanci. Ale očkovat se odmítají i některé významné tváře tradičních stran.
Naproti tomu do obhajování afghánských uprchlíků se nikomu z politiků nechce. Naštěstí tato otázka dostává díky dramatickým příběhům z kábulského letiště lidštější podobu a o nějaké pomoci Afgháncům, kteří pro ČR pracovali, se začíná dokonce uvažovat. Přesto nemalá část politického spektra dál striktně odmítá přijímat jakékoli uprchlíky.
Iracionální argumentace
Čtěte také
Zajímavé je, že strach z očkování i strach z uprchlíků šíří ve společnosti ti samí politici. Znamená to, že tato témata mají něco společného? Za odporem k očkování stojí novodobá forma nedůvěry k vědě, která byla dlouho pokládána za symbol vítězství lidského rozumu nad nevyzpytatelností přírody. Je to popření výsledků lidského poznání, které přineslo technologický pokrok a umožnilo člověku ovládnout svět.
V případě odmítání jakékoli pomoci uprchlíkům jde zase o popření humanistického dědictví západní civilizace, pocitu odpovědnosti silnějších k slabším, myšlenek lidské solidarity a sociálně spravedlivější společnosti, které vyústily až do snahy napravovat nerovnosti ve společnosti dané rozdílnými výchozími podmínkami jejích členů. Zatímco odpor k očkování tedy popírá výsledky lidského rozumu, odmítání pomoci uprchlíkům popírá ducha západní kultury s jejím étosem odpovědnosti a soucitu. V obou případech jde shodně o hodnoty spojované s rozvojem lidské civilizace.
Čtěte také
Obě témata jsou dnes spojité nádoby. Titíž politici se nás – a mnohdy úspěšně – snaží přesvědčit, abychom zapomněli na to, kam lidstvo dospělo, a řídili se animálními instinkty. Pokud podporujeme jedny odmítače, podporujeme i druhé. Jediné, co nás může trochu utěšovat, je skutečnost, že podobný proces se ve více či méně vyhraněné podobě odehrává i v jiných zemích.
Mnohokrát již bylo konstatováno, že demokracie nemůže přežít bez racionální diskuse. Žijeme ovšem v době, kdy nezpochybnitelné pravdy i nezpochybnitelné autority přestaly existovat a každá část společnosti věří svým věrozvěstům. Každý názor má právo být součástí veřejného prostoru, pokud ho zastává víc lidí, nebo dokonce i zvolení zástupci lidu.
V upřímné snaze médií o vyváženost tak spolu často soupeří racionální a iracionální argumenty. Vzhledem k tomu, že většina populace si zejména v případě problémů, kterým úplně nerozumí, řekne, že pravda bude někde uprostřed, nabývá iracionální argumentace stále větší vážnosti. Tím ovšem západní dědictví osvícenectví a racionality, na kterém je naše civilizace postavena, dál oslabujeme.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
