Jan Vávra: Obavy z levice
Václav Klaus, který nás zasvěcoval do zákonitostí kapitalismu, měl svět jasně rozdělený a věděl, co je správné, tedy pravicové, a co špatné, tedy levicové. Například lyže byly pravicové, kdežto snowboard byl levicový. Zeleninový salát nebo kuřecí řízek byla „levicová antijídla“, na rozdíl od pravicového vepřového řízku nebo čokoládového krému.
Ačkoli toto ideologické vidění světa už dávno přestalo fungovat, a třeba předseda Pirátů Bartoš pokládá koncept levice a pravice za přežitý, je zajímavé, kolik energie spotřebují Piráti na ubezpečování veřejnosti, že nejsou levicoví. „Jasně jsme obhájili principy, že jsme středoví, liberální,“ tvrdila nedávno první místopředsedkyně Pirátů Richterová. A předseda Ivan Bartoš v Interview Českého rozhlasu Plus prohlásil že „být solidární a zodpovědný, když země půjde do sociální krize, na tom není nic levicového“.
Čtěte také
Vypadá to, jako by Piráti dostali strach, že je nálepka levicovosti – podobně jako nařčení, že chtějí do každé rodiny nastěhovat migranta – v očích většinového voliče poškodí. Je ale otázkou, jestli je jejich snaha udělat ze sebe standardní středovou stranu nezbaví toho, čím se od ostatních odlišovali a čím byli pro vlastní voliče přitažliví. Tedy zda svým zařazením do pomyslného středu neztratí své pevné jádro.
Sprostá levice
Z jejich chování každopádně vyplývá, že slovo „levice“ je u nás stále spíše nadávkou. Můžeme spekulovat, jestli jde stále o vzpomínku na vládu komunistů, kdy se připravujeme na minulou válku, nebo jde o důsledek výchovy profesora Klause, který vtiskl minimálně jedné generaci přesvědčení, že pravice představuje kvalitu sama o sobě. ODS profituje z těchto postulátů dodnes.
Čtěte také
Přitom naše pravice – i celá veřejnost – by nějakou autentickou levicovou stranu potřebovala jako sůl. Levici nemáme, komunisté zcela zpapaláštěli a sociální demokracie hraje už dlouho spíše na národoveckou notu. V západním světě nabývají myšlenky, které většina našich politiků a komentátorů považuje za levicové, čím dál více na síle – a to v našich pravičácích vzbuzuje hrůzu z konce světa. Václav Klaus už dávno varoval, že „směřování dnešního světa se odchyluje od hodnot a principů, jakými jsou svoboda, tržní hospodářství a parlamentní demokracie“.
Důležitá témata
Naše debata kolem západního pokrokářství se bohužel soustředí na výstřelky odehrávající se na amerických univerzitách, na feminismus, podporu LGBT, a zcela pomíjí potřebu reagovat na proměny světa, jako je klimatická krize, rostoucí sociální nerovnosti, změny ekonomiky a podobně.
Ovšem naše pravice stále pokládá například obavu o životní prostředí za levicovou. Europoslanec za ODS Alexandr Vondra tvrdí, že v Zeleném údělu, tedy dohodě států EU, která má splnit cíle v oblasti ochrany klimatu, nejde o záchranu planety, ale o přerozdělení bohatství. A to – jak vědí všichni správní konzervativci – je levicové, a tedy špatné.
Potřeba uspořádat si svět, aby se v něm člověk vyznal, je pochopitelná, jakkoli působí dělení snowboardu a lyží na levicové a pravicové dnes spíše komicky. Smutnější je ale zjištění, že málokdo z politiků – ale i voličů – nedokáže přemýšlet o světe jinak než v intencích my a oni. A z toho samozřejmě vyplývá i potřeba hledat nějakého nepřítele. K zisku hlasů ve volbách to sice pomůže, ale příkopy ve společnosti se pak zacelují dost obtížně.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Související
-
Šéf Pirátů Bartoš: Být solidární a zodpovědný, když země půjde do sociální krize, není levicové
„Průzkum je průzkum. Snažíme se odvádět dobrou práci v opozici i ve volební koalici. Těší mě, že to lidé vidí a oceňují to,“ říká předseda Pirátské strany Ivan Bartoš.
-
Jiří Pehe: Osudový rok české levice
Při pohledu na volební preference se jeví jako stále pravděpodobnější, že o situaci na politické scéně po volbách, ale možná i před nimi rozhodnou dvě levicové strany.
-
Lukáš Jelínek: Konec éry levice?
Stále více indicií napovídá, že končí léta s českou levicí u moci. Zásluhu na tom má nejen kyvadlo voličských nálad, které odjakživa kmitá odprava doleva a zpět.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.