Jan Vávra: Obavy z levice

26. září 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Odjezd volebního autobusu koalice Piráti a Starostové. Vít Rakušan a Ivan Bartoš.
0:00
/
0:00

Václav Klaus, který nás zasvěcoval do zákonitostí kapitalismu, měl svět jasně rozdělený a věděl, co je správné, tedy pravicové, a co špatné, tedy levicové. Například lyže byly pravicové, kdežto snowboard byl levicový. Zeleninový salát nebo kuřecí řízek byla „levicová antijídla“, na rozdíl od pravicového vepřového řízku nebo čokoládového krému.

Ačkoli toto ideologické vidění světa už dávno přestalo fungovat, a třeba předseda Pirátů Bartoš pokládá koncept levice a pravice za přežitý, je zajímavé, kolik energie spotřebují Piráti na ubezpečování veřejnosti, že nejsou levicoví. „Jasně jsme obhájili principy, že jsme středoví, liberální,“ tvrdila nedávno první místopředsedkyně Pirátů Richterová. A předseda Ivan Bartoš v Interview Českého rozhlasu Plus prohlásil že „být solidární a zodpovědný, když země půjde do sociální krize, na tom není nic levicového“.

Čtěte také

Vypadá to, jako by Piráti dostali strach, že je nálepka levicovosti – podobně jako nařčení, že chtějí do každé rodiny nastěhovat migranta – v očích většinového voliče poškodí. Je ale otázkou, jestli je jejich snaha udělat ze sebe standardní středovou stranu nezbaví toho, čím se od ostatních odlišovali a čím byli pro vlastní voliče přitažliví. Tedy zda svým zařazením do pomyslného středu neztratí své pevné jádro.

Sprostá levice

Z jejich chování každopádně vyplývá, že slovo „levice“ je u nás stále spíše nadávkou. Můžeme spekulovat, jestli jde stále o vzpomínku na vládu komunistů, kdy se připravujeme na minulou válku, nebo jde o důsledek výchovy profesora Klause, který vtiskl minimálně jedné generaci přesvědčení, že pravice představuje kvalitu sama o sobě. ODS profituje z těchto postulátů dodnes.

Čtěte také

Přitom naše pravice – i celá veřejnost – by nějakou autentickou levicovou stranu potřebovala jako sůl. Levici nemáme, komunisté zcela zpapaláštěli a sociální demokracie hraje už dlouho spíše na národoveckou notu. V západním světě nabývají myšlenky, které většina našich politiků a komentátorů považuje za levicové, čím dál více na síle – a to v našich pravičácích vzbuzuje hrůzu z konce světa. Václav Klaus už dávno varoval, že „směřování dnešního světa se odchyluje od hodnot a principů, jakými jsou svoboda, tržní hospodářství a parlamentní demokracie“.

Důležitá témata

Naše debata kolem západního pokrokářství se bohužel soustředí na výstřelky odehrávající se na amerických univerzitách, na feminismus, podporu LGBT, a zcela pomíjí potřebu reagovat na proměny světa, jako je klimatická krize, rostoucí sociální nerovnosti, změny ekonomiky a podobně.

Ovšem naše pravice stále pokládá například obavu o životní prostředí za levicovou. Europoslanec za ODS Alexandr Vondra tvrdí, že v Zeleném údělu, tedy dohodě států EU, která má splnit cíle v oblasti ochrany klimatu, nejde o záchranu planety, ale o přerozdělení bohatství. A to – jak vědí všichni správní konzervativci – je levicové, a tedy špatné.

Jan Vávra

Potřeba uspořádat si svět, aby se v něm člověk vyznal, je pochopitelná, jakkoli působí dělení snowboardu a lyží na levicové a pravicové dnes spíše komicky. Smutnější je ale zjištění, že málokdo z politiků – ale i voličů – nedokáže přemýšlet o světe jinak než v intencích my a oni. A z toho samozřejmě vyplývá i potřeba hledat nějakého nepřítele. K zisku hlasů ve volbách to sice pomůže, ale příkopy ve společnosti se pak zacelují dost obtížně.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

autor: Jan Vávra
Spustit audio

Související