Jiří Pehe: Psát evropské nekrology je předčasné
V květnových volbách do Evropského parlamentu podle dosavadních průzkumů zřejmě posílí nacionalisticko-populistické strany, což vítají euroskeptici u nás i jinde v Evropě.
Jan Vávra: Kde jsou vítači a kývači?
22. únor 2019
První vlaštovky dávají tušit, že kampaň před volbami do Evropského parlamentu posune hranice toho, na co jsme dosud byli zvyklí a co pokládáme v parlamentní demokracii za normální a akceptovatelné.
Ti politici – a v našem postkomunistickém regionu jich není málo – kteří se chystají využít obav části obyvatelstva z nejistého a nepřehledného globalizovaného světa a označit Evropskou unii za zdroj všech hrozeb, se nebudou evidentně rozpakovat použít nejrůznější dezinformace a zahrnout nás nesouvislými a nic neřešícími emocionálními výkřiky.
Laťku již nastavila maďarská vláda, jejíž předvolební kampaň spojuje předsedu Evropské komise Jeana-Clauda Junckera s finančníkem Georgem Sorosem, a tvrdí, že oba podporují migraci a usilují o oslabování ochrany hranic.
Proti těmto nesmyslům se již ohradila i sama Evropská komise, jejíž mluvčí prohlásil, že kampaň maďarské vlády „předčila očekávání“.
Náš premiér Babiš svým výrokem o tom, že volby nesmějí vyhrát vítači a kývači potvrdil, že je snaživým Orbánovým žákem, byť má k razanci a nehoráznosti svého učitele zatím ještě daleko.
Veřejná debata nebo strach a výkřiky?
Přesto jde o typicky populistický výkřik. V České republice neexistují ani žádní migranti a tudíž ani žádní vítači. To platí alespoň o politicích, kteří se – až na čestné výjimky – obávají s migranty veřejně projevit byť jen zlomek lidské solidarity. Kauza možného přijetí několika sirotků z řeckých táborů toho byla důkazem.
Lukáš Jelínek: Politici nám lichotí a myslí na evropské volby
Kdo by nechtěl slyšet, jak je chytrý, hodný, úžasný? Jenže čeho je moc, toho je příliš. V novoročních promluvách tří ústavních činitelů se až nápadně často objevovala chvála občanů.
Je ovšem otázkou, zda právě minimální aktivita politiků, kteří ještě evropský projekt a s ním spojené hodnoty hájí, neumožňuje populistům nastavit předvolební agendu, která patologickým malováním čerta na zeď přesvědčuje občany, že nás zachrání jedině opevnění na hranicích národních států.
Tím, že se proevropští politici obávají pustit s populisty do střetu a přenechávají jim iniciativu, oslabují pozice zastánců evropského projektu a skoro to vypadá, jako by byli již předem smíření s porážkou.
Média také dosud nenašla způsob, jak o dezinformačních kampaních srozumitelně referovat. Staré novinářské poučky v době sociálních sítí a záplavy dezinformací selhávají a nestranné a nezaujaté zpravodajství – bez uvedení dalších souvislostí – populistům spíše pomáhá.
Problém je, že v tuto chvíli již nejde jen o nadcházející volby do Evropského parlamentu. Průběh této kampaně i výsledek voleb nastaví další směr vývoje liberální demokracie v naší části světa.
Proto je dost důležité, zda bude v budoucnosti o našem osudu rozhodovat racionální veřejná debata nebo jen dezinformace vyvolávající strach a s ním spojené emocionální výkřiky.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
