Lukáš Jelínek: Politici nám lichotí a myslí na evropské volby
Kdo by nechtěl slyšet, jak je chytrý, hodný, úžasný? Jenže čeho je moc, toho je příliš. V novoročních promluvách tří ústavních činitelů se až nápadně často objevovala chvála občanů.
Šéfové Senátu, Sněmovny i vlády nám sdělili, že jsme skvělí a zemi se daří díky nám, jen by to chtělo víc sebevědomí. Není to nic nového. Dávno se traduje, že Češi, Moravané a Slezané jsou vesměs poctivci a dříči, jen se nikam moc nehrnou.
Jan Vávra: Kdo jsou lepšolidi?
Útok prezidenta republiky na ty, „kteří se považují za něco lepšího než my ostatní, kteří nám neustále radí, co máme dělat, kteří své názory považují za nadřazené názorům ostatních lidí“, a které nazval podle sebe krásným termínem „lepšolidé“, představuje učebnicový příklad toho, co současná politologie nazývá populismem.
Zatímco Jaroslav Kubera nabádal méně věřit státu, Radek Vondráček doporučoval více spoléhat na demokracii. Andrej Babiš falešnou skromností netrpí a na strůjce úspěchů minulých i budoucích pasuje především sebe.
Společně ale mažou voličům med kolem úst více, než jsme byli doposud zvyklí. To jen prezident nám ve vánočním poselství vyčinil, že málo chodíme k volbám a pohrozil zavedením povinné účasti.
Miloš Zeman už od lidí nic nechce a tudíž ani neslibuje. Konzumuje svůj poslední mandát a po něm zamíří do penze. Leč Babiš, Vondráček i Kubera ještě budou voliče potřebovat. Třeba kdyby se k soudu dostalo Čapí hnízdo a opět zahýbalo politickou stabilitou. Nebo kdyby vláda nedosahovala takových výsledků, jaké se od ní očekávají. Například motoristé užívající dálnice už o jejích manažerských schopnostech mají pochybnosti.
Jak vynikáme v řečnění
Stěžejním důvodem přátelského pomrkávání politiků však je další blížící se předvolební kampaň. Tentokrát před květnovým kláním o křesla evropských poslanců. To v České republice přitáhlo v roce 2014 k urnám jenom 18 procent hlasujících.
Týden očima Petra Schwarze: Silvestrovští proroci a jiné úkazy
Poslední týden v roce jsme v naší západní civilizaci slavili Vánoce, svátky klidu a míru.
Přitom o stále více věcech se rozhoduje na evropské úrovni, nemluvě o tom, že se na ní probírají i kauzy tuzemského premiéra a dalších členů vlády, dostanou-li se do podezření ze střetu zájmů.
Posledně se Babiš spoléhal na elektorát fandící evropské integraci. Nabídl mu proto coby lídra bývalého eurokomisaře Pavla Teličku. Ten se s ANO rozešel. Premiér podobně výrazné jméno do čela kandidátky nemá, takže již avizoval, že kampaň povede sám a hovořit bude zejména o tématech spojených s migrací. Není ani náhoda, jak často a intenzivně připomíná svoje diplomatické aktivity a známosti s evropskými státníky.
Pakliže Babišovi záleží v první řadě na tom, aby byl v europarlamentu silný, tak koaliční sociální demokracie v něm bude bojovat o přežití. Při jejích současných preferencích a při nezájmu levicových voličů o evropské volby hrozí, že ČSSD neobhájí ani jeden mandát. To komunisty může aspoň uklidňovat disciplinovanost jejich tvrdého voličského jádra.
Petr Holub: Vánoce ateistů a jejich prezidenta
Proslov prezidenta Miloše Zemana z 26. prosince vzbudil jednu zásadní otázku, která zní: Proč se tomu vlastně říká vánoční poselství?
Těžké to budou mít i tři menší středopravé strany, které se nejsou s to dohodnout na společné kandidátce, ačkoliv zasedají v jedné evropské lidovecké frakci. Starostové a nezávislí s TOP 09 dobrou vůli mají, ale narážejí na nezájem KDU-ČSL. Někteří její představitelé dokonce pomrkávají spíš po ODS, byť od éry Josefa Luxa až donedávna obě partaje právě přístup k Evropské unii odlišoval.
Občanští demokraté se bát nemusejí. Jejich sympatizanti tento typ voleb nezanedbávají, nadto národovectví a euroskepticismus, které si s ODS spojujeme, jsou poslední dobou v kurzu. Když se občanští demokraté nebudou „žinýrovat“, mohou ze hry o bruselská a štrasburská křesla vyšachovat i Okamurovu SPD.
Otazníky se pak vznášejí nad Piráty. Dokáží zmobilizovat své vlažnější liberální a mladší příznivce?
Už Nový rok napověděl, že příští měsíce se ponesou ve znamení boje za národní zájmy a hrdost. Co nám však ústavní činitelé nepřipomněli, je, že ještě víc než v práci vynikáme v řečnění. Sami v tom jdou příkladem.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
