Jan Vávra: Jak naši politici pomáhají krajní pravici

Čtěte také

Vyslání vojáků na Ukrajinu nemůžeme vyloučit, říká exdiplomat Votápek. Eskaluje to válku, jednejme o míru, oponuje poslanec SPD Kobza

Teoreticky je dokonce možné, že by Evropská lidová strana měla spolu s extrémisty v Evropském parlamentu většinu. Na tomto vývoji se snaží přiživit i naše krajní pravice, nepříliš úspěšně, jak ukázala nedávná demonstrace SPD na Václavském náměstí.

To ale neznamená, že by se krajní pravici u nás nedařilo. Minimálně se jí do značné míry povedlo určit agendu voleb do EP. Hlavní tématem se tak u nás stala obrana národních zájmů, což je základní téma všech evropských krajně pravicových stran. Jejich cílem je totiž demontáž, nebo aspoň destabilizace a oslabení EU.

Špatná strategie nacionalismu

Proč na to přistupují i jiné strany, je otázkou. Mezi našimi kandidáty těžko najdete někoho, kdo by nechtěl na prvním místě hájit v EP národní zájmy, ačkoli nikdo nedokáže říct, co to vlastně je. Politici paradoxně posilují nacionalistické nálady v době, kdy nás ohrožuje velkoruský nacionalismus, a kdy ty nejvíce nacionalistické strany hrají roli ruského trojského koně.

Čtěte také

Karel Barták: Eurovolby zřejmě přinesou stejnou většinu v EP jako dosud, ale ultrapravice posílí

Naším obranným instinktem by naopak měla být co největší spolupráce evropských států, protože jen tak můžeme ruské agresi vzdorovat. Nacionalismu je navíc v protikladu k původnímu smyslu EU, která měla obchodní a postupně i další spoluprací zabránit nacionálním konfliktům, které ničily Evropu v 20. století.

Strach z neexistujících migrantů

Druhým tématem všech krajně pravicových stran, které u nás převzaly i ostatní strany, je migrace. Termínem migranti nemyslíme Ukrajince, kteří jsou nám kulturně i jazykově blízcí a kteří většinou pracují a přispívají do rozpočtu. Myslíme tím uprchlíky z asijských nebo afrických zemí.

Toto téma je pochopitelné u západních států, které jsou vystaveny přílivu těchto migrantů a kde v místech s jejich velkou koncentrací existují problémy s kriminalitou nebo tendencemi vyhlašovat chalífát. Takoví migranti ale u nás nejsou, protože k nám žádní takoví ani nechtějí. Jde o téma uměle vyvolané a je bezesporu úspěchem krajní pravice, že se u nás strachu z neexistujících migrantů tak dobře vede.

Čtěte také

Jan Vávra: Krajní levice a pravice se potkaly

Krajní pravici se podobně daří vyvolávat strach z Green Dealu, v čemž jí většina ostatních stran úspěšně sekunduje. Krajní levice – jak ukazuje i náš příklad – prosazuje stejná témata.

Demokratická levice už politicky prakticky neexistuje a tradiční pravice – u nás sdružená v koalici Spolu – je ideově poněkud impotentní, takže v uhlazenější podobě opakuje hesla o národních zájmech, migraci, Green Dealu a podobně. Od krajní pravice se samozřejmě liší tím, že nechce vystoupit z EU a podporuje Ukrajinu v boji s Ruskem.

Potvrzuje se tedy, že dělící čára dnes nevede mezi levicí a pravicí, ale jde o střet zastánců liberální demokracie s autoritáři a populisty.

Jan Vávra|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

Jediné štěstí pro liberály je to, že krajní pravice je jak na evropské úrovni, tak i v našem rybníčku, rozdrobená a rozpolcená. Vláda Orbánovců spolu s německou AfD, Marine Le Penn a Tomiem Okamurou tedy Evropě zatím nehrozí. Ale liberálové by se rozhodně měli aspoň pokusit nastolit vlastní agendu a nerecyklovat jen témata krajní pravice.

Autor je komentátor Českého rozhlasu