Jan Vávra: Jak naši politici pomáhají krajní pravici
Desetiletí se evropské pravicové i levicové politické strany snažily udržet extrémisty – tedy zejména krajní pravici – co nejdál od moci. Tato strategie zdá se končí. Předvolební průzkumy signalizují posílení populistických a nacionalistických stran.
Čtěte také
Teoreticky je dokonce možné, že by Evropská lidová strana měla spolu s extrémisty v Evropském parlamentu většinu. Na tomto vývoji se snaží přiživit i naše krajní pravice, nepříliš úspěšně, jak ukázala nedávná demonstrace SPD na Václavském náměstí.
To ale neznamená, že by se krajní pravici u nás nedařilo. Minimálně se jí do značné míry povedlo určit agendu voleb do EP. Hlavní tématem se tak u nás stala obrana národních zájmů, což je základní téma všech evropských krajně pravicových stran. Jejich cílem je totiž demontáž, nebo aspoň destabilizace a oslabení EU.
Špatná strategie nacionalismu
Proč na to přistupují i jiné strany, je otázkou. Mezi našimi kandidáty těžko najdete někoho, kdo by nechtěl na prvním místě hájit v EP národní zájmy, ačkoli nikdo nedokáže říct, co to vlastně je. Politici paradoxně posilují nacionalistické nálady v době, kdy nás ohrožuje velkoruský nacionalismus, a kdy ty nejvíce nacionalistické strany hrají roli ruského trojského koně.
Čtěte také
Naším obranným instinktem by naopak měla být co největší spolupráce evropských států, protože jen tak můžeme ruské agresi vzdorovat. Nacionalismu je navíc v protikladu k původnímu smyslu EU, která měla obchodní a postupně i další spoluprací zabránit nacionálním konfliktům, které ničily Evropu v 20. století.
Strach z neexistujících migrantů
Druhým tématem všech krajně pravicových stran, které u nás převzaly i ostatní strany, je migrace. Termínem migranti nemyslíme Ukrajince, kteří jsou nám kulturně i jazykově blízcí a kteří většinou pracují a přispívají do rozpočtu. Myslíme tím uprchlíky z asijských nebo afrických zemí.
Toto téma je pochopitelné u západních států, které jsou vystaveny přílivu těchto migrantů a kde v místech s jejich velkou koncentrací existují problémy s kriminalitou nebo tendencemi vyhlašovat chalífát. Takoví migranti ale u nás nejsou, protože k nám žádní takoví ani nechtějí. Jde o téma uměle vyvolané a je bezesporu úspěchem krajní pravice, že se u nás strachu z neexistujících migrantů tak dobře vede.
Čtěte také
Krajní pravici se podobně daří vyvolávat strach z Green Dealu, v čemž jí většina ostatních stran úspěšně sekunduje. Krajní levice – jak ukazuje i náš příklad – prosazuje stejná témata.
Demokratická levice už politicky prakticky neexistuje a tradiční pravice – u nás sdružená v koalici Spolu – je ideově poněkud impotentní, takže v uhlazenější podobě opakuje hesla o národních zájmech, migraci, Green Dealu a podobně. Od krajní pravice se samozřejmě liší tím, že nechce vystoupit z EU a podporuje Ukrajinu v boji s Ruskem.
Potvrzuje se tedy, že dělící čára dnes nevede mezi levicí a pravicí, ale jde o střet zastánců liberální demokracie s autoritáři a populisty.
Jediné štěstí pro liberály je to, že krajní pravice je jak na evropské úrovni, tak i v našem rybníčku, rozdrobená a rozpolcená. Vláda Orbánovců spolu s německou AfD, Marine Le Penn a Tomiem Okamurou tedy Evropě zatím nehrozí. Ale liberálové by se rozhodně měli aspoň pokusit nastolit vlastní agendu a nerecyklovat jen témata krajní pravice.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
