Karel Barták: Eurovolby zřejmě přinesou stejnou většinu v EP jako dosud, ale ultrapravice posílí
Dva týdny před volbami do Evropského parlamentu je pravděpodobné, že v něm bude možné provozovat podobnou „většinu“ jako dosud, tedy že převážná část legislativy bude schvalována díky dohodě mezi evropskými lidovci, socialisty a liberály.
Tyto tři frakce by podle posledního průzkumu měly obsadit čtyři stovky ze 720 křesel v EP. Úplnou novinkou je naopak to, že se rýsuje i druhá možná budoucí většina, a to spojenectví lidovců s euroskeptiky a krajní pravicí, které vygeneruje podle téhož průzkumu 363 křesel.
Potvrzuje se tak dávno ohlašovaný trend – relativní stabilita stran pravého středu, pokles podpory pro levici a liberály a zejména úspěch konzervativní a krajní pravice.
Kampaň se na evropské úrovni v podstatě nevede, volby se odehrávají skoro výlučně na domácím kolbišti a s domácími tématy.
Čtěte také
Většina frakcí v EP spadá ovšem do „evropských politických stran“, což jsou více či méně volná uskupení, která uspořádala před volbami své schůze a obvykle zvolila své čelné představitele, kteří by teoreticky měli po volbách a na základě jejich výsledku usilovat o nominaci na nejvyšší posty v EU, zejména úřad předsedy Evropské komise.
Lidovci takto vyslali do boje stávající šéfku komise Ursulu von der Leyenovou; debata se proto hodně točí kolem její bilance a spočívá především v tom, že se protagonisté ostatních formací vůči ní tak či onak vymezují.
Za nejzajímavější událost posledních dní lze považovat stanovisko italské premiérky Giorgii Meloniové, která rozbila všechny iluze o tom, že by její strana Bratři Itálie posílila lidovecké řady nebo aspoň slíbila podporu Von der Leyenové.
V projevu ke sjezdu euroskeptických a ultrapravicových stran v Madridu jasně oznámila, že Bratři Itálie zůstanou v řadách euroskeptické frakce ECR. Zároveň se ovšem ani slovem nezmínila o možném spojenectví s krajně pravicovou frakcí Identita a demokracie, které je noční můrou levicových i středových formací.
Euroskeptici
Průzkumy a předpovědi tedy lehce nahrávají populistům, euroskeptikům a národovcům. Tedy stranám, kterým nejde o konstruktivní aliance pro legislativní práci v příštím parlamentu, ale o to, aby byly co nejvíce slyšet v jeho řečništi.
Jejich program spočívá především v odmítání – nechtějí evropskou migrační politiku, nechtějí Green Deal, nechtějí více integrace, nechtějí společné evropské projekty.
Jejich programy koncipují EU jako prázdnou skořápku, jakousi bezcelní zónu, hodnotově nezakotvenou a zejména bezzubou, která by sotva mohla vzdorovat konkurenci Číny nebo Spojených států v postglobálním světě či zabezpečit jednotný odpor proti ruské rozpínavosti.
Tím spíš, že řada těchto stran má tradičně velmi dobré vztahy s Ruskem, které mnohé z nich podporovalo jako rozbíječe demokratických systémů Západu. Proto se nemohou shodnout například v tom, zda EU má či nemá pokračovat v podpoře Ukrajiny v boji proti ruské agresi.
Většina ovšem sází na „mírový instinkt“ svých voličů, masově generovaný také ruskou propagandou, která vpředvečer voleb v celé EU nasadila vysoké obrátky. V těchto postojích se pak většina krajní pravice shoduje s krajní levicí – čímž obě vydatně přispívají k matení voličů. Takže doufejme, že se předpovědi průzkumů vyplní – tedy že tyto strany budou asi do budoucna hlasitější, ale Evropský parlament neovládnou.
Autor je bývalý zpravodaj ČTK v Bruselu a komentátor Info.cz
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
