Jan Vávra: Hledá se vůdce do těžkých časů. Ale nikdo to nechce dělat
Političtí marketéři a volební manažeři řeší otázku, zda podzimní sněmovní volby rozhodnou tradičně domácí záležitosti – například ceny potravin, energií či nedostatek bytů – nebo mezinárodní bezpečnostní problémy. Čili jde o otázku, zda budou voliči hlasovat podle svých peněženek nebo na základě obav z budoucnosti.
Jde trochu o věštění z křišťálové koule, o čemž svědčí i současná absence Andreje Babiše ve sdělovacích prostředcích. Babiš – jak známo – staví svojí volební strategii na výzkumech veřejného mínění, ale ty mu teď nenaznačují, jakou pozici má zaujmout.
Čtěte také
Dosud nehrály světové události v rozhodování Čechů při volbách významnou roli, tentokrát ledacos nasvědčuje tomu, že Donald Trump svými divokými a nepředvídatelnými tahy vyděsil a naštval i u nás dost lidí na to, aby si začali všímat toho, jak naši politici na jeho kroky reagují.
Podle posledního průzkumu probudil spor mezi Ukrajinou a Spojenými státy obavy o bezpečnost České republiky u 57 % oslovených. Necelých 36 % zvýšenou obavu zatím nepociťuje. Andreji Babišovi, který měl v plánu slibovat, že vrátí lidem vše, co jim Fialova vláda sebrala, tento trend kazí plány. Na druhou stranu tato situace vytváří nečekanou příležitost, která by mohla pokropit živou vodou vládní koalici. Teď jde o to, zda jí bude schopna využít.
V nejistých dobách roste poptávka po silných vůdcích. Andrej Babiš bezesporu - aspoň pro svoje příznivce - silným vůdcem je. Jeho voliči ovšem jsou - když přijde na ruské nebezpečí – rozděleni zhruba na půl, což zatím vede Babiše k tomu, aby hovořil neurčitě o míru, aniž by vysvětlil, jak ho chce dosáhnout. Spíš to vypadá, že si mír nepředstavuje jako kapitulaci.
Čtěte také
Petr Fiala zatím nevyužil ani jedné příležitosti postavit se do role vůdce pro tuto nejistou a zlomovou dobu. Jestli ale Donald Trump nepřestane usilovat o dobré vztahy s Ruskem, aby přiměl Putina nespolupracovat s Čínou a rozdělil si s ním sféry vlivu, vyhraje české volby ten, kdo nabídne společnosti vidinu bezpečné budoucnosti.
Pokud budou Babiš, Okamura, Turek a Konečná nabízet pod rouškou frází o míru faktickou kapitulaci, nezbude Petru Fialovi jiná možnost než nabízet společnou obranu Evropy.
Ale musíme to myslet opravdu vážně
Znamenalo by to ale nalít veřejnosti čistého vína – tedy něco ve stylu Churchillova projevu o krvi, potu a slzách. Musel by sám sobě přestat nalhávat, že Spojené státy jsou nadále naším spojencem, jak to bohužel stále opakuje on i ministr zahraničí Lipavský.
Čtěte také
Musel by jasně a otevřeně přiznat, že NATO skončilo a s transatlantickým spojenectvím už nelze počítat, dokonce že nás Trumpova politika přímo ohrožuje.
Jinak mu totiž nikdo neuvěří, že se teď budeme muset spoléhat na sebe a budeme muset mnohem více spolupracovat s ostatními evropskými zeměmi, lépe řečeno s koalicích zemí ochotných hájit demokracii a bezpečnost.
Samozřejmě platí, že čím déle budou američtí vojáci v Evropě, tím více budeme mít času se připravit, ale naši obranu na nic stavět nelze. To samozřejmě neznamená, že budeme muset hned válčit. K odstrašení nepřítele je možná víc než množství zbraní důležitější samotné odhodlání se bránit. Ale musíme to myslet opravdu vážně.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
