Jan Macháček: Napoleon jako živý
Dvě stě let po své smrti je Napoleon jako živý. Živě a vášnivě se o něm diskutuje, rozděluje společnost. Pro jedny je tyranem, pro druhé reformátorem. Existuje-li někde v zásvětí jeho ego, může být spokojeno.
Dokonce na něj bylo vzpomenuto i v aktuálním veřejném dění. Před dvěma týdny 20 francouzských generálů na penzi sepsalo dopis, kde upozorňují na nebezpečí radikálního islámu ve Francii a občanské války. Dopis získal podporu Marine Le Penové, krajně pravicové političky.
Čtěte také
Například podle komentáře Tonyho Barbera ve Financial Times incident připomněl bohatou tradici vojenských převratů a intervencí ve francouzské historii. Vše začalo právě Napoleonovým převratem z roku 1799. Pokračovalo to s převratem jeho synovce Napoleona III. z roku 1851, boulangismem 80. let 19. století, vichystickým režimem za 2. světové války a armádními revoltami v letech 1958 a 1961.
Z napoleonských tradic těžil generál a prezident Charles de Gaulle, ale také současný prezident Emmanuel Macron, který porazil na hlavu tradiční politické strany a stal se nejmladší hlavou státu právě od dob Napoleona. Marine Le Penová se zase hlásí k Napoleonovi na krajní pravici. Například bývalý prezident Jacques Chirac pro změnu Napoleonem pohrdal a odmítl uspořádat oslavy 200 let bitvy u Slavkova.
Inspirace k národnímu osvobození?
Nejen feministky tvrdí, že byl Napoleon jedním z největších misogynů historie. Když se ho ptali, jaká žena je nejlepší, pravil, že „ta, co porodí nejvíce dětí“. Jeho občanský zákoník stanovoval ženě poslušnost muži.
Čtěte také
Bojovníci proti rasismu, což je v anglosaském světě hlavní módní téma dneška, připomínají, že v roce 1802 obnovil otroctví v koloniích. V USA bylo ale zrušeno až o 60 let později.
Obdivovatelé Napoleona připomínají jeho administrativní reformy: založil centrální banku, systém lyceí a elitního administrativního vzdělávání, což je dodnes líheň vládnoucích elit. Přišel s „departmány“ a prefekty a založil moderní, centralizovaný, technokratický stát, který definuje Francii dodnes.
Kritici zdůrazňují temné stránky: policejní represi, manipulované plebiscity a dobyvačné války, v jejichž důsledku byla Francie menší, než když se chopil moci. V částech kontinentální Evropy je Napoleon stále chápán jako inspirace k národnímu osvobození, v Rusku a Španělsku jako nájezdník a v Británii jako příklad toho, co se stane, když se tyran zmocní kontinentu. V Británii byl Napoleon nenáviděn za života i po něm. Když psala Mary Shelleyová v roce 1818 knihu Frankenstein, inspirovala se právě Napoleonem.
Čtěte také
O Napoleonovi vyšlo 85 tisíc knižních titulů a nepřestal svět vzrušovat. Podle francouzského historika Jeana Toularda má lepší skóre jenom Ježíš Kristus. Nepřestává být citován. Turecký prezident Erdogan srovnává prezidenta Macrona s Napoleonem pořád. A Le Penová označila vakcinační tempo EU a Francie za „vakcinační Waterloo“.
Kdyby nebyl jediným tématem v USA rasismus, měli by si Američané připomínat nákup Louisiany, kterou jim Napoleon prodal v roce 1803 za hubičku, tedy 15 milionů dolarů. Svoje ambice v severní Americe tím vzdal, udělal naschvál Britům a možná tím pomohl USA přežít. A pak je tu americká ústava, která omezuje a vyvažuje jednotlivé moci. Inspirací k ústavě byla akutní hrozba návratu Britů a monarchie. Vývoj ve Francii a ukázka toho, jak bezuzdná revoluce zrodí diktátora, sloužila ale také jako živý příklad či důvod, proč si limitující ústavu ponechat.
Ale zpět do Francie: jako největší Francouz historie Napoleon rozděluje. Britský historik Andrew Roberts říká, že „mnoho Francouzů dnes chápe Napoleona jako jakéhosi protohitlera. Přitom zachránil to dobré z revoluce jako zrušení feudalismu a zastavil to nejhorší šílenství revoluce jako masové popravy. Vlastně to byl benevolentní diktátor.“ Asi tak.
Autor je komentátor Lidových novin a ředitel Institutu pro politiku a společnost (spjatého s hnutím ANO)
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
