Jak Napoleon Bonaparte zformoval moderní Francii. I když ženy byly „věčně nezletilé“

2. leden 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Paul Delaroche: Portrét Napoleona Bonaparte

Letos, v roce 2021, si ve Francii připomenou 200 let od smrti generála, prvního konzula a císaře Napoleona Bonaparta. O jeho vojenských úspěších se mluví hodně, ale nejslavnějšímu Korsičanovi se také podařilo z trosek revoluce zformovat moderní Francii. Poslechněte si, jak to dokázal.

Do čela státu se dostal díky svým úspěchům v armádě. Po tažení v Egyptě se stává prvním konzulem a francouzský režim se z republiky mění na vojenskou diktaturu.

Napoleon Bonaparte při přechodu Alp

Konzulové byli celkem tři, už tehdy se ale těm zbylým dvěma říkalo „opěrky Napoleonova křesla“. Změnu státního zřízení odhlasovali Francouzi v plebiscitu. Stačilo k tomu za jediný den sečíst hlasy z Paříže. Ostatní hlasovací lístky údajně hodil Napoleonův bratr do krbu.

Díky revolučním změnám se ve Francii změnila vládnoucí třída. Šlechtice nahradili bohatí měšťané a obchodníci. Z nich se pak rekrutovali úředníci, o které se Napoleonův režim opíral. A nová společnost si žádala i nový Občanský zákoník.

Ženy věčně nezletilé a práva gayů

V předrevoluční Francii existovalo několik set právních systémů a tuto nepřehlednou změť bylo v zájmu hladkého fungování státu třeba sjednotit. Napoleon ustanovil desítky komisí právníků, které na tom začaly pracovat. On sám se věnoval hlavně řešení sporných otázek.

Paul Delaroche: Napoleon na sklonku vlády

Právní předpisy se tak ve Francii poprvé dostaly do jednoho přehledného kodexu. V duchu revoluce si byli všichni před zákonem rovni. Tedy až na francouzské ženy, které dostaly přízvisko „věčná nezletilá“ a k právním úkonům potřebovaly mužského poručníka. Díky Napoleonovu zástupci se také přestala trestně stíhat homosexualita.

Code Civil vydržel víc jak 200 let. Francouzi s jeho novelizacemi nespěchají a o změnách diskutují i celá desetiletí.

Změny pro živé i mrtvé

Za Napoleona se měnilo správní členění země, policejní systém, byrokratický aparát i školství, zejména to vysoké. Vznikl také nový umělecký styl – empír. Reformy se nevyhnuly ani oblasti pohřbívání.

Jacques-Louis David: Portrét Napoleona

Z hygienických a ekonomických důvodů se hřbitovy přesouvaly za města. Pohřebiště byla rozdělena podle vyznání, aby nedocházelo ke konfliktům mezi pozůstalými. Každý nebožtík měl nově vymezen prostor, který může na hřbitově zabírat a měl také vyměřený čas, jak dlouho ve své hlíně pobude.

O dalších souvislostech moderního upořádání Francie v pořadu Historie Plus hovoří docentka Daniela Tinková z Karlovy univerzity a právníci Jaromír Císař a David Elischer.

Charles de Steuben: Napoleonova smrt 5. května 1821
autor: Jiří Zeman
Spustit audio

Související