Jan Jůn: „Zradíme protitálibánské spojence v Afghánistánu?“ táží se Britové
V Británii najednou rychle sílí hlasy na podporu a vyzbrojení stále silného protitálibánského hnutí v neokupovaných afghánských provinciích Panšír a Baghlán. Je jich prý přes 20 tisíc, včetně mnoha příslušníků afghánských komand, kteří se tam uchýlili před Tálibánem.
Většina jsou ostřílení bojovníci takzvané Severní aliance pod velením legendárních velitelů, jako například syna Ahmada Šacha Masúda, hrdiny protiruského odboje.
Čtěte také
Jsou mezi nimi nižší vůdci klanů a etnických menšin severu země od Tádžiků a Uzbeků po Turkmeny, kteří mají nyní, za absence jejich často proradných bývalých válečnických vůdců, příležitost ke sjednocení. A je mezi nimi také dosavadní viceprezident Amrullah Saleh, v roli úřadujícího prezidenta země.
Jsou vyzbrojeni a drží prý stále provincii Panšír a několik okresů sousední provincie Baghlán, tedy území o celkové rozloze téměř poloviny Belgie. Doufají, že jejich síla přinutí paštúnský Tálibán, kontrolovaný Pákistánem, k jednání o koaliční vládě. Pokud ne, hodlají bojovat.
Sorry, nestihli jsme
Čtěte také
Britové i Američané mezitím zjevně raději doufají, že dříve krvelačný Tálibán bude „umírněný“, a tak nechávají protitalibánské síly na holičkách. Přitom by jejich vyzbrojení a posílení paradoxně jistě pomohlo oné naději na „umírnění“ Tálibánu.
Britská vláda se však spolu se spojenci vlastně chlubí prohrou, tedy rychlou evakuací vlastních občanů, tlumočníků a dalších ohrožených. Po faktické porážce vládních vojsk bez americké a britské letecké podpory zhruba 75 tisíci Táliby. Zatím s jejich milostivým svolením. Do čtvrtečního večera dostoupil počet evakuovaných spojenci z Kábulu stovky tisíc – z toho Britové odvezli 13 tisíc osob.
Pochlubil se tím i premiér Boris Johnson a dodal, že do 31. srpna „bude evakuována naprostá většina těch, kteří mají pro evakuaci důvod“. Mnohým ovšem velmi vadí, že tam zůstane na pospas zvěrstvům Tálibů ona malá menšina. „Sorry, nestihli jsme vás odvézt“, nebo tak nějak. Prostě zrada.
Čtěte také
Jak ovšem stále hlasitěji připomínají i kritikové v řadách konzervativců – například předseda obranného výboru sněmovny Tom Tugendhat –, nemluvě o opozičních hlasech, třeba o Stevovi Kinnockovi, mluvčím labouristů pro Asii, to je prostě neodpustitelné. Žádná náplast na úprk demokratických zemí z Kábulu.
Odborník Sajjan Gohel, předseda poradní protiteroristické skupiny NATO, dodává, že spojenci věděli už před 18 měsíci, co po dohodě Američanů s Táliby o odchodu nastane. Měli tak dost času nenechat evakuaci na poslední chvíli. Stejně tak musely prý rozvědky vědět, že Tálibán nebude schopen okupovat celou zemi, a spojenci měli vyzbrojovat jeho odpůrce v jejich tradičních baštách.
Co se pak týče obnoveného nebezpečí návratu al-Káidy nebo ISIS do Afghánistánu, potvrzeného čtvrtečními útoky na kábulském letišti, Gohel tvrdí, že právě vyzbrojení protitálibánských sil v Panšíru a Baghlánu – třeba leteckými shozy – je zároveň stále nejlepší možností, jak terorismu zabránit.
K tomu všemu bude chtít také něco říct už za pár dní vlivný výbor sněmovny pro obranu, a je tedy možné, že to Britům ještě dojde. Tedy, doufejme.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.