Jan Jůn: „Poněkud opožděné“ svolání britského parlamentu k Afghánistánu
Nedělní pád Kábulu bez boje do rukou Tálibů završil jejich rychlý návrat k moci v Afghánistánu po odchodu Američanů, Britů a dalších jednotek NATO. Není proto divu, že i v Británii se rozjela lavina kritiky Spojených států i britské vlády za „faktické předání“ země Tálibánu a zradu demokraticky zvoleného režimu.
Dodejme, že nynější překotná evakuace pod ochranou výsadkářů ostudu jen zvýrazňuje a britský ministr obrany Ben Wallace se v pondělním rozhovoru pro rozhlas LBC téměř rozplakal.
Čtěte také
Konec konců, za dvaceti let budování tamní demokracie – po invazi za účelem zničení teroristické al-Káidy v důsledku útoku na New York 11. září roku 2001 – padlo v Afghánistánu 457 britských vojáků a mnoho dalších bylo zraněno. A jak známo, sloužil tam s britskými vojáky i princ Harry.
Kritika ze všech stran politické scény, včetně vlivných členů konzervativní strany, se po obsazení Kábulu snesla nejen na hlavu premiéra Borise Johnsona, ale i ministra zahraničí Dominica Raaba za pozdní návrat ze zahraniční dovolené.
Konzervativec Tom Tugendhat, předseda zahraničního výboru sněmovny, prohlásil, že je neuvěřitelné, že Raab týden mlčel, „přestože jde o největší politickou katastrofu od suezské krize“.
S křížkem po funusu
Raab se poplašeně hájil, že po americkém stažení vojsk nebylo už možné vývoji zabránit, a dodal, že nyní „je kriticky klíčové, aby se mezinárodní společenství sjednotilo a sdělilo Tálibům, že násilí musí skončit a lidská práva musí být chráněna“.
Čtěte také
Kritice je podrobován i premiér Boris Johnson za to, že „nedomluvil“ americkému prezidentovi Bidenovi, aby rozhodnutí o odchodu ještě promyslel, a nyní jen vyzývá vlády světa, aby s režimem Tálibánu nejednaly, dokud nedá záruky pokojného vývoje. Johnson k tomu řekl: „Nechceme, aby kdokoliv bilaterálně Tálibán uznal.“
Znalci ovšem tvrdí, že Tálibánu bude hněv světa vcelku jedno, což už v minulosti prokázal.
Smysluplnější by bylo navázat důvěrné kontakty jinde v Afghánistánu, který není etnicky zdaleka jednolitý a vláda paštúnského Tálibánu nekontroluje celou zemi. Co třeba udělá mocná tádžická, kdysi Masúdova a nyní Karzajova a Dostúmova protitálibánská Severní aliance Tádžiků, Uzbeků a Turkménů? Nebo kam se podělo třítisícové elitní vládní komando, kde je al-Káida a podobně.
Tálibán to určitě nebude mít tak lehké, jak se nyní zdá.
Johnson už také třikrát svolal krizový štáb Cobra kvůli evakuaci z Kábulu, avšak kritiku vyvolalo jeho „poněkud opožděné“ mimořádné svolání parlamentu z prázdnin na středu, k „projednání situace a dalšího postupu“. Jako by ještě bylo co projednávat, když ve středu bude Tálibán po nedělním obsazení Kábulu už jen upevňovat pozice.
Bude to tak, jak se říká, „s křížkem po funusu“ a podle řady poslanců, lordů a bývalých ministrů nebude už mít svolání parlamentu žádný vliv na situaci. Je tedy možné považovat jej za vnitropolitické gesto, neboť kromě pár hodin smutných a rozhořčených výlevů poslanců k ničemu nepovede – neb ani prostě nemůže.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
