Jan Jůn: Brexit po Biarritzu aneb nemístný optimismus Borise Johnsona

Boris Johnson na summitu G7 v Biarritzu
Boris Johnson na summitu G7 v Biarritzu

Schůzka skupiny představitelů nejvýznamnějších světových ekonomik v Biarritzu, známé pod názvem G7, bude ještě asi rozebírána z mnoha možných úhlů pohledu.

Od situace vyspělých ekonomik, postojů vůči čínské globální hospodářsko-politické invazi a požárů v Brazílii, k obnovení ruského členství, či napětí kolem Íránu.

Brity, trávící tradiční srpnový pondělní den volna u vody kvůli teplotám kolem třicítky, však pochopitelně zajímal hlavně dopad na vývoj kolem brexitu po jednání premiéra Johnsona v Berlíně a Paříži v minulém týdnu. Tam, jak víme, zaznělo, že má měsíc, aby unii přesvědčil, že existuje „alternativní řešení“ udržení otevřené hranice na irském ostrově.

Skupina G7 se oficiálně nevyjádřila, ale podle očekávání došlo po schůzce Johnsona s americkým prezidentem Trumpem na vzájemné mazání medu kolem úst v podobě pochval, americké podpory brexitu a slibů „fantastických a rychlých obchodních dohod“ mezi Spojenými státy a Británií. Přesně tak, jak se na tradiční „speciální partnerství“ sluší.

Zjevně jde o potvrzení pobrexitové strategické reorientace Británie na Ameriku a možnost budování jakési „transatlantické unie“, kde by však v souladu s Trumpovou doktrínou „Amerika především“ hrála bývalá koloniální mocnost určitě druhé housle.

Britská dohoda s Amerikou

Je ovšem třeba připomenout, že Johnson se stejně jako většina Britů zjevně bojí americké obchodní přesily. Tedy, včetně snah o export léků – což by údajně ohrozilo britské zdravotnictví – a o export v chlorované vodě mytých kuřat, což by zas nesvědčilo britským farmářům. Ti už i tak hovoří o pobrexitové ztrátě konkurenceschopnosti a o bankrotech po zavedení cel.

Britská dohoda s Amerikou však nebude rychlá, což uznal i Johnson, když nesdílel Trumpův plán „rychlých minidohod“ a přiznal pravděpodobnost nejméně ročního vyjednávání. Jak navíc zaznělo z amerického kongresu od vůdkyně demokratů Nancy Pelosiové i v dopisu skupiny kongresmanů Johnsonovi minulou středu, jakékoliv oslabení irské velkopáteční mírové dohody či ohrožení existence otevřené hranice by vyvolalo kongresové veto dohody.

Johnsonův optimismus tedy zjevně rychle vyprchává a stejně tak i jeho radost ze „vstřícnosti“ unie ohledně uskutečnitelnosti oněch „alternativních řešení“ irské hranice místo tzv „irské pojistky“, což mu v Biarritzu s úsměvem zdůraznil z očí do očí za Radu Evropy Donald Tusk.

Johnson ovšem nadále vidí možnost dohody, i když se dál ostentativně „nebojí“ odchodu bez ní. Asi mu ale nedochází, že jeho vlastní brexitáři ze skupiny ERG opět připomínají, že chtějí jen tvrdý brexit a že jim nebude rozhodně stačit zrušení či změna irské pojistky, neboť mají k odchodu s dohodou mnoho výhrad a budou i nadále hlasovat proti.

Jan Jůn

Mezitím se už v úterý sejdou strany parlamentní opozice, aby jednaly o vyjádření nedůvěry Johnsonovi či odložení brexitu hned poté, co se parlament opět sejde. Pak by už jeho optimismus určitě zcela vyhasl.

Autor je komentátor Českého rozhlasu