Jan Januš: Soud už je z ministerstva zdravotnictví bezradný. Nemá na něj páky, nošení respirátorů tak závisí spíše na lidech

30. červenec 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Adam Vojtěch odchází z jednání vlády.

Nejvyšší správní soud zrušil opatření ministerstva zdravotnictví vyžadující povinné nošení respirátorů. Nebylo totiž dostatečně odůvodněné. Protože však toto opatření má už z laického pohledu při boji s šířením koronavirové nákazy svou logiku, soud dal resortu tři dny na nápravu. 

Nikoho už to nejspíše nepřekvapilo. Takřka s železnou pravidelností se totiž od loňska z médií dozvídáme, že soud nějaké opatření ministerstva zdravotnictví zrušil, a to právě kvůli nedostatečnému zdůvodnění.

Čtěte také

Stačí nahlédnout na webové stránky Nejvyššího správního soudu do sekce Aktualit. Většina z nich se týká právě rušení koronavirových opatření ministerstva zdravotnictví či jejich částí. Ať již jde o uzavření mateřských a základních škol, sportovišť, koupališť, wellness provozů, lyžařských vleků, lanovek, restaurací, kasin nebo třeba povinného testování.

Soud v těchto rozhodnutích téměř identicky vytýká, že ministerstvo zdravotnictví nestandardně zasáhlo do lidských práv. To sice mohlo být vzhledem k aktuální zdravotní situaci potřebné, z hlediska práva se ale v opatřeních dostatečně nedočteme, jaká fakta ministerstvo k těmto krokům vlastně vedla.

Nejvyšší správní soud se zároveň sám obává zhoršení epidemiologické situace, a proto účinnost svých verdiktů odkládá tak, aby ministerstvo stihlo vady zhojit a faktický stav se tím nikterak nezměnil.

Justice je slabší, než jsme si mysleli

Soud tak vlastně jen deklaruje, že došlo k porušení práva. Z praktického hlediska se tím ale nic moc nemění: opatření, nyní tedy to týkající se povinného nošení respirátorů, dál platí a ministerstvo zdravotnictví jej lépe zdůvodní. A pořád dokola.

Čtěte také

Nejvyšší správní soud už ale začíná být pomalu bezradný, ministerstvo zdravotnictví se mu totiž nikterak nedaří přimět k tomu, aby legislativu chystalo lépe.

Soudce Petr Mikeš se dokonce odhodlal prostřednictvím webu Nejvyššího správního soudu k nebývale silnému prohlášení:

„Soud si uvědomuje, že je nežádoucí, aby daná povinnost nebyla stanovena ani pro velmi rizikové situace po určitou dobu vůbec. K tomuto řešení však bohužel Ministerstvo zdravotnictví soud postupně tlačí, jestliže přes opakované konkrétní výtky soudu není schopno napravit nedostatky. Takový postup proto nelze do budoucna vyloučit, neboť soud nebude mít jinou možnost, jak ministerstvo přimět k respektování jasně vyjádřeného právního názoru.“

Mikeš tak vlastně říká, byť stále ještě v justiční diplomatické mluvě: Pozor, příště vám žádný čas na nápravu dávat nemusíme. Víc ale soud nezmůže, ministerstvo zdravotnictví k odpovídající činnosti jinak přimět nedokáže.

Čtěte také

Vyplývají z toho tři závěry obecně použitelné na fungování práva v České republice. Justice je slabší, než jsme si doposud mysleli. Pokud tak budou ministerstva dostatečně drzá, podaří se jim zasahovat do našich práv, jak jim bude – alespoň po určitou dobu – libo.

Zvláště pokud budou v jejich čele alibisté typu Adama Vojtěcha (za ANO), který si nad pochybeními myje ruce, což je už vzhledem k jeho právnímu vzdělání absurdní.

Nejde tak už ani o právo jako o lidi. Třeba v tomto případě o to, zda budou dál nosit na příslušných místech respirátory, a to dobrovolně. Bez ohledu na příkazy a zákazy, bez ohledu na právo. Spíše vzhledem k vlastní logice a ohleduplnosti k ostatním. 

Autor je šéfredaktor magazínu Lawyers & Business

autor: Jan Januš
Spustit audio