Jan Fingerland: Zemětřesení v Turecku jako politická událost

7. únor 2023

Zemětřesení není jen přírodní úkaz. Je to i humanitární pohroma a často také událost s politickým dopadem. Rovněž Turecko, postižené nyní katastrofou, je na nějaké křižovatce, i když zatím není jasné, kam se vypraví. Dopady podobné události mohou být pozitivní i negativní, nevyhnutelné i odvratitelné a domácí i zahraničněpolitické.

Rok 2023 měl být pro prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana mimořádně důležitý. Letos uplyne 100 let od založení Turecké republiky, u čehož chtěl Erdogan být jako následník Atatürka a současně jako někdo, kdo ho překoná. A krom toho se letos konají dvoje volby, přímé prezidentské a také parlamentní.

Turecko na křižovatce

O tom, že Turecko směřuje k autoritářskému systému, se mluví už dlouho. Zatím jakoby balancovalo na hraně. Na jedné straně Erdogan dlouhodobě posiloval svou pozici a omezoval svobodu tisku, nezávislost soudů i možnosti opozice.

Čtěte také

Ovšem současně zůstávala základní demokratická struktura republiky nedotčená, včetně volebního mechanismu, takže přinejmenším teoreticky může ve volbách vyhrát i někdo jiný.

Erdoganovo postavení se už nějakou dobu zhoršuje. Informace o korupci v jeho okolí jsou veřejnosti známé, 80procentní inflaci nevítá nikdo. Prezident má nadále velkou podporu, ale jeho postavení už rozhodně není neotřesitelné.

Teď přibude ještě otázka, proč je tolik staveb v Turecku v tak chatrném stavu, proč chybějí nemocnice, zejména na východě, a proč země, která s takovou pompou vydávala velké sumy na armádu a vojenské operace za hranicemi, nemá dostatečně robustní záchranný systém. To vše po 20 letech Erdoganova téměř monopolního premiérování a prezidentování.

Čtěte také

Je ovšem také možné, že se lidé po katastrofě semknou za vládou. Anebo že prezident využije mimořádné situace k odložení voleb nebo zesílení tlaku na opozici, aby se vyhnul nepříjemným zprávám, které by mu mohli voliči poslat.

Zemětřesení může změnit i zahraničněpolitickou situaci. Odehrálo se v chudé a zanedbané periferní oblasti, kde žije mnoho uprchlíků, hned za hranicí leží Sýrie, kam se pomoc dostává ještě hůře. Na syrské straně operují nejen turečtí a syrští vojáci, ale také syrské ozbrojené skupiny, které tam Ankara podporuje. Turecko také opakovaně provedlo invazi přes hranici do Sýrie, aby tam pod heslem „boje proti terorismu“ zasahovalo proti kurdským milicím.

V pondělí Turecko, snad bez souvislosti se zemětřesením, oznámilo, že se hodlá na základě dohody s Damaškem z obsazených území stáhnout. Budoucnost turecké politiky v pohraničním teritoriu ale zatím zůstává nejasná. Tím spíše, že neustálý boj proti vnitřnímu i vnějšímu nepříteli byl pro Erdogana důležitým prvkem společenské mobilizace.

Globálně vzato

A nejen v pohraničí. Erdogan opakovaně vyvolával napětí s Řeckem, Arménií, Sýrií, Izraelem, Evropskou unií nebo Severoatlantickou aliancí. Příběh blokování švédského vstupu do NATO je zatím posledním dějstvím příběhu, do kterého patří i nahlas vyslovované pohrávání si s plánem na obsazení řeckých ostrovů.

Čtěte také

Spekuluje se, že masivní pomoc od jiných zemí, které se Turecku dostává, může pomoci vytvořit novou atmosféru porozumění. Není to ovšem jisté, protože řadu těchto problémů turecký prezident uměle pěstoval, aby je mohl politicky využít.

Strhne se také boj o prestiž a vliv, do oblasti zamířili nejen záchranáři z Řecka, Izraele nebo Spojených států, ale také z Íránu nebo Ruska, které se snaží vytvořit s Tureckem, Sýrií a Íránem protizápadní blok.

Jan Fingerland, moderátor a komentátor Českého rozhlasu Plus

Existuje ale širší zájem Turecku i Sýrii pomoci. V zasažené oblasti se na obou stranách hranice nachází mnoho lidí, kteří už tak žili ve velmi bídných podmínkách. Humanitární katastrofa může mnoho z nich stát život, oblast se může stát epicentrem nemocí nebo se odtud lidé, kteří už nemají co ztratit, mohou vydat na západ – do Turecka, případně až do Evropy.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Spustit audio