Jan Fingerland: Vodovod do Sodomy aneb Projekt na záchranu Mrtvého moře

Katalyzátorem celé věci je jednak nedostatek pitné vody, ale také stále vážnější situace Mrtvého moře. Toto vnitrozemské moře, vlastně extrémně slané jezero (které kdysi bylo skutečným mořem), se neustále zmenšuje. Zásobují ho jen deště a řeka Jordán, ale její vodu všechny tři zmíněné země stále více využívají k zavlažování, průmyslu i pro domácnosti, což vede k tomu, že Mrtvé moře se neustále zmenšuje a vlastně opravdu umírá.

Za poslední generaci se zmenšilo o třetinu a nyní každoročně klesá jeho hladina až o metr. Hotely a ozdravovny, které kdysi ležely při jeho březích, jsou nyní tak daleko, že se lidé, kteří si sem přijeli léčit kožní nebo dýchací problémy, musejí k vodě dopravovat minibusy. V celé oblasti se navíc začaly vytvářet nebezpečné propadliny, protože pod povrchem bývalého dna probíhají nepředvídatelné procesy. To vše se odehrává za současného populačního růstu Izraelců, Palestinců a Jordánců, kteří spotřebovávají čím dál více vody.

V pondělí zástupci všech tří vlád podepsali dohodu, která má šanci být historickým mezníkem, přinejmenším symbolicky. Výsledkem by měl být více než sto kilometrů dlouhý vodovod, který by přiváděl vodu z jordánské Akaby k Mrtvému moři a pak dále na sever do metropole Ammánu. Tato voda z Rudého moře by se cestou upravovala na odsolenou vodu, kterou by sdílelo Jordánsko s Izraelem a Izrael by zároveň zvýšil dodávky vody Palestinské autonomii i Jordánsku. Tím by se částečně řešila otázka nedostatku sladké vody, která je v Jordánsku ještě vážnější než na Západním břehu, natož Izraeli, kde v minulých letech značně investovali do odsolovacích zařízení.

Ještě zajímavějším aspektem projektu je to, co by se dělo se zbylým vysoce slaným roztokem, který by vznikl po oddělení sladké vody. Tento slaný zbytek by se totiž vpouštěl právě do Mrtvého moře, což by podle expertů mělo zvýšit celkovou hladinu a tak zmírnit následky, které má na stav Mrtvého moře snížený dlouhodobě přítok vody z řeky Jordánu.

Tento plán je vlastně novou verzí snů, které existují více než sto let, i když se nikdy žádný neuskutečnil. Už Theodor Herzl kdysi psal o stavbě kanálu, který by využil výškového rozdílu mezi mořem a Mrtvým mořem, jež letí čtyři sta metrů pod hladinou oceánů – tento vodovod měl podle Herzla vyrábět elektřinu.

Izraelci také v 70. a 80. letech plánovali postavit v negevské poušti jadernou elektrárnu, jež by využívala průtoku mořské vody k chlazení. S tím nesouhlasili Palestinci, protože kanál by vedl z Gazy a Jordánci, kteří se obávali, že by stavba ohrozila jejich těžbu potaše v oblasti Mrtvého moře. Projekt nakonec zrušili sami Izraelci pro nedostatek peněz i kvůli technickým problémům a ekologickým nebezpečím. V posledních dvaceti letech se objevovaly různé varianty plánu na jednoduchý vodovod z Rudého do Mrtvého moře, jejichž cílem by bylo jen doplnit klesající hladinu toho druhého.

Proti nejnovějšímu plánu se zdvihl odpor, a to z protilehlých stran. Jedni tvrdí, že projekt je megalomanský a ekologicky nebezpečný, protože může narušit jak ekosystém v Akabském zálivu, odkud se bude brát voda, tak i v samotném Mrtvém moři. To totiž není mrtvé, ale žije v něm mnoho bakterií – ty jsou závislé na citlivé rovnováze chemikálií, která by byla značným přísunem vody s jiným složením narušena. Mohla by také způsobit nežádoucí růst řas.

Oproti tomu jiní tvrdí, že celý plán se sice tváří velkoryse, ale při tom neřeší ani zásadní nedostatek pitné vody, natož budoucnost zmenšujícího se Mrtvého moře. Slaný roztok, který by se do Mrtvého moře po oddělení sladké vody dostal, by nahrazoval jen asi deset až patnáct procent té vody, která v něm kvůli přílišnému využívání řeky Jordán chybí. Vyřešeny také nejsou ty nejcitlivější otázky, jako je rozdělení nákladů a výnosů.

Vedle technických a ekologických problémů je tu však rovina politická. Tři vlády, které se často na různých věcech neshodnou, v případě budoucnosti Mrtvého moře dospěly k závěru, že všechny jedou, takříkajíc, na jednom velbloudu a je v jejich vlastním zájmu najít společné řešení.

Na břehu, nebo snad kdesi na dně Mrtvého moře, ležela legendární Sodoma a Gomora. Tato města, jak praví kniha Genesis, doplatila na svou obzvláštní hříšnost. Dnešní spory o rozdělení vody jsou možná prozaičtější, než jaké popisuje Bible, ale pokud se nic nestane, Mrtvé moře by do roku 2050 mohlo podle hydrologů zcela zmizet. Až na jeho dně uvidíme zbytky Gomory, bude už možná pozdě. A to nejen pro jedinečný ekosystém moře, které je Mrtvé jen podle jména.