Jan Fingerland: Vlny od Ceuty omývají Evropu
Incident, při kterém desítky tisíc Maročanů pronikly do španělské Ceuty, vyvolal pochopitelný ohlas. Debata se soustředila na hledání viníků a rozdělila lidi do znepřátelených táborů. Tím se setřela podivuhodná komplikovanost celého případu.
Pro jedny je Ceuta posledním pozůstatkem evropské koloniální minulosti v Africe. Jiní byli ochotni bít se za právo Španělska legálně spravovat državy, které si kdysi vydobylo silou – prý už je to dostatečně dávno.
Čtěte také
Pak tu byla debata o migraci všeobecně. Pro část levice je bránění migraci z jihu na sever projev bezcitnosti, někteří její představitelé dokonce mluví o tom, že je žádoucí, aby se dosavadní společnosti proměnily. Otevřenost migraci je prý morálně vyšší postoj než omezování pohybu.
Pro oponenty podobného smýšlení skýtá Ceuta varování před neochotou evropských politiků bránit vlastní hodnoty a identitu – a hranice jako jejich nepostradatelný fyzický projev. A kritizovali španělské úřady za to, že vyslaly matoucí signály do Maroka, nejen Maročanům, ale i subsaharským migrantům čekajícím na svou příležitost.
Pedro Sánchez ještě v únoru uveřejnil v New York Times článek s titulkem „Jsem španělský premiér. Řeknu vám, proč Západ potřebuje migranty“. Současně ale i jeho vláda vynakládala velké prostředky na to, aby udržela migranty na opačném břehu Středozemního moře.
Panika v Evropě
Jenže evropská reakce byla zděšená. Itálie dočasně pozastavila platnost schengenského režimu, Finsko a Dánsko tento krok podpořily, a nepřímo i český premiér. Podobně jako v době covidu se ukázalo, že evropská jednota se v době krize rychle rozpadá.
Čtěte také
Tentokrát byla zloba namířena proti prý nezodpovědnému Španělsku. Jenže Madrid, navzdory rétorice svého premiéra, Ceutu dávno zabezpečil systémem zdí a plotů s ostnatým drátem, a proti migrantům nasadil armádu.
Je vidět, jak se debata v Evropě posunula. Když totéž udělalo před deseti lety Maďarsko, nebylo zrovna pochváleno. Dnes už i Švédsko utáhlo šrouby a je ochotné deportovat i nezletilce nebo ty, kdo jen porušili „pravidla řádného života“.
Dnes jsou v řadě zemí na hranicích lidé odesláni pryč, aniž by dostali šanci požádat o azyl – takový zákon má ve skutečnosti už deset let i Španělsko a praktikuje ho stranou pohledů i Řecko a další hraniční země. Podle Evropského centra pro ústavní práva a lidská práva laboratoří tohoto postupu byla právě hranice Maroka a Ceuty.
Čtěte také
Španělsku se nedostalo velké solidarity i proto, že se z imigrace a obav z ní stalo velké politické téma. Podle některých názorů Ceuta zásadně pomohla Marine Le Penové v nadcházejících prezidentských volbách ve Francii. Emmanuel Macron, podobně jako španělská vláda, bránil zřizování deportačních center mimo Evropu – a proti Le Penové stanou za politický střed lidé, kteří jsou se současným prezidentem spojováni.
V Británii, kam z Francie připlouvají statisíce lidí ročně, se zase lidé ptají, jak je možné, že Španělsko má nástroje k deportaci každého, kdo na španělskou půdu přijde ilegálně, zatímco Londýnu se nedaří přimět Paříž, aby od něj převzala více než pouhých 3,5 procenta migrantů, kteří přepluli přes kanál.
Politika jinými prostředky
Nápor migrantů v Ceutě někteří lidé prezentovali jako obdobu masového pohybu do Evropy z roku 2015. Ve skutečnosti všichni v oblasti věděli, že je to jinak.
Jde o důsledek špatných vztahů uvnitř trojúhelníku Španělsko, Maroko a Alžírsko. Nebylo to poprvé, co Maroko použilo kontrolovaný pohyb civilistů k hranici nebo přes hranici pro tento účel, poprvé tuto metodu nátlaku použilo v roce 1975. Tehdy tím získalo kontrolu nad Západní Saharou, kterou do té doby drželi Španělé.
Současně Západní Sahara – která tehdy marně usilovala o samostatnost – je také v pozadí jednoho ze sporů Maroka s Alžírska, a Alžírsko je zas předním dodavatelem plynu do Španělska. Podle znalců tamní politiky Španělsko nemá v této hře žádnou strategii, neustále lavíruje mezi snahou jednou vyhovět Maroku a příště Alžírsku, podle toho, kdo více zatlačí.
A také Španělsko nemá vlastní politiku, jak udržet lidi na afrických březích, třeba i pozitivním způsobem, protože v Africe samozřejmě jsou lidé, kteří do Evropy chtějí, s pomocí kohokoli. Poučné je to pro východní Evropu, kde řízený pohyb migrantů používá a bude používat Rusko a Bělorusko.
A v neposlední rovině je tu fascinující ochota tolika debatérů okamžitě spřádat konspirační teorie o tom, kdo za událostmi v Ceutě stojí. Velká část z nich se považuje za sofistikované vzdělance, kteří stojí ve všech otázkách na straně Dobra a správné straně Dějin.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
