Expert: Regulace na papíře nezabrání, aby lidé migrovali. Výjimky ze Schengenu se stávají pravidlem
Ministři vnitra států Unie v úterý jednají o migrační krizi, která minulý týden postihla španělské město Ceuta na africkém pobřeží. Během jediného dne se tam dostaly nelegálně desítky tisíc lidí z Maroka. „Tento incident podle mě ukazuje na to, že migrace se stává zásadním tématem pro domácí politiku. A že ať už je na papíře jakákoliv regulace, neznamená to, že lidé nebudou migrovat,“ upozorňuje pro Český rozhlas Plus Jan Kovář, ředitel výzkumu Ústavu mezinárodních vztahů.
Události v Ceutě se během pár dní proměnily v celoevropské politické téma. Co podle vás tato situace ukázala o současné evropské migrační politice?
Ukázala především rozdíl mezi přijetím evropských pravidel a skutečnou schopností reagovat v terénu, což nemusí vždy být úplně v souladu. Neboli ukázal se rozdíl mezi regulací a realitou na konkrétní hranici, ať už je to Ceuta nebo jinde.
Čtěte také
Máme nový migrační pakt, máme jednotnější screening, krizové mechanismy a tak dále, ale ochranu hranic fakticky stále vykonává členský stát. A do značné míry to také závisí na spolupráci s třetí zemí, v tomto případě s Marokem.
Pokud během několika hodin přijdou desítky tisíc lidí, nebo to dokonce třetí země rozdmýchává nebo i jen méně kontroluje, tak nám to odhaluje nesouhlas mezi regulatorním rámcem a samotnou akcí unijního státu nebo třetí země.
Tohle nám ukázalo, že ať už je na papíře jakákoliv regulace, tak to neznamená, že nedojde k migračním pohybům a k mobilitě lidí z jednoho místa na druhé.
Španělsko kritizuje některé členské státy Evropské unie, že místo solidarity začaly situaci okamžitě využívat v domácí politice. Ukazuje Ceuta spíš slabost evropské spolupráce než samotná migrační krize?
Do jisté míry ukázala obojí. Praktická reakce Španělska a Maroka nakonec byla rychlá. A to šlo o spolupráci se třetí zemí, po které tak často voláme.
Čtěte také
Ale zároveň se ukázala slabost evropské spolupráce, kdy velká část členských zemí Evropské unie velmi hystericky volala po vyloučení Španělska ze Schengenu. Jediné, co je v tu chvíli zajímalo, byla politizace migrace pro domácí publikum, nikoli společné řešení a pomoc Španělsku. Což převládalo napříč Evropou.
Pro mě Ceuta víc ukázala to, nakolik je migrace politizovaná. Stává se z ní zásadní téma domácího politického kolbiště – víc než fungování nadnárodního regulatorního rámce a spolupráce.
Zavedení kontrol na hranicích
Jestli se nepletu, Itálie zavedla kontroly cestujících ze Španělska a znovu se mluví o Schengenu. Nezačíná být výjimka z volného pohybu v Evropě skoro novým standardem?
Odpověď je poměrně jednoduchá. Právně jsou výjimky stále výjimkami, ale politicky se používají tak často, že se o výjimkách už těžko dá mluvit v substantivním slova smyslu.
Při každé větší krizi se evidentně v Schengenském prostoru obnovují kontroly na hranicích a výjimka se stává pravidlem. Mezi roky 2000 a 2012 bylo znovuzavedení kontrol zhruba tucet a teď jich máme stovky během čtrnácti let.
Čtěte také
V debatách také zaznívá, že Evropa musí mnohem víc chránit svou vnější hranici. Co to ale v praxi znamená? Znamená to víc Frontexu, víc dohod s africkými státy, nebo přísnější azylová pravidla?
Frontex stále není agentura, která by mohla vykonávat ochranu hranic jako takovou, pokud není požádána. Tudíž ochrana vnější hranice Schengenského prostoru stejně bude primárně na třetí zemi.
Ochrana vnější hranice zároveň nemůže znamenat jenom vyšší plot a více Frontexu a více národních hraničních agentur a tak dále. Ale je to celý řetězec časných zpravodajských informací, spolupráce s třetími zeměmi, na které jste pak někdy závislí, fyzické a technické sledování hranice, registrace příchozích...
Tato samotná krize – i když já bych tomu spíš říkal incident, když to vyřešilo zhruba do 48 hodin – naopak ukazuje na protichůdné stanovisko, že systém nakonec zafungoval. Možná není lepším řešením více Frontexu a více nových screeningových regulatorních mechanismů.
Sdílení úspěšných příběhů
Velkou roli podle španělské vlády sehrály sociální sítě a dezinformace o tom, že je Španělsko otevřené. Stávají se podobné informační kampaně novým nástrojem migračních krizí, nebo jejich význam nepřeceňujeme?
Osobně bych je nepřeceňoval. Určitě bych neříkal, že to je příčina migračního pohybu. V tomto konkrétním případě existují jasné důkazy o tom, že sehrály spíš roli koordinátora než spouštěče. Díky sdílení některých úspěšných přechodů se pak další lidé rozhodují, že se vydají na cestu také.
Čtěte také
Jsou tady naprosto jiné konkrétní příčiny, proč se konkrétní lidé snaží někam dostat. A na to nemají sociální sítě jako takové vliv.
Sítě se stávají spíše koordinačním nástrojem, když už proces započne. Ale samy o sobě k tomu nevedou, nenastarují to.
V úterý jednají ministři vnitra o ochraně vnějších hranic. Očekáváte po tomto jednání konkrétní posun, nebo spíš další potvrzení trendu, že členské státy budou při podobných krizích čím dál víc jednat samostatně?
Já očekávám druhou část toho, co říkáte. Ale to nebude výsledek dnešní schůzky.
Myslím, že dnes dojde ke konkrétním operativním závěrům, ale nebude to zásadní institucionální posun. Možná budou ministři debatovat o lepším včasném varování, posílání, sledování hranice, o konkrétní pomoci Španělsku a tak dále.
Na pozadí toho ale bude – právě v kontextu národní politizace migrace – to nevyřčené. Tedy že velmi často budou mít jednotlivé členské státy až hysterické domácí reakce, které budou přetavova výjimky v pravidla. Tím myslím třeba obnovování kontrol na vnitřních hranicích anebo volání po vyloučení ze Schengenu.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
