Jan Fingerland: Válka s Íránem už začala, ale nemusí pokračovat

Jan Fingerland: Kolem Íránu se něco děje, ale nevíme co

• Upravit
• Smazat

Kolem Íránu je stále dusněji, a současně je informační mlha nad Perským zálivem čím dál hustší.

Írán možná stojí za minovými útoky na šest tankerů v Hormúzském průlivu a nyní i podle vlastního prohlášení za sestřelením amerického průzkumného nepilotovaného letounu – ten se podle Íránců pohyboval v jejich vzdušném prostoru, podle Američanů nikoli.

V každém případě nejde o nějaké letadélko, ale stroj, který v přepočtu stojí několik miliard korun. Na to už je těžké nereagovat. Američané i Íránci mluví velmi odhodlaně a neústupně. Z tohoto bodu se může situace velmi snadno vydat nešťastným směrem, jaksi samospádem.

Signály přes oceán

Je tu ovšem ještě odvrácená strana reality, ta nadějnější. Obě strany dávají najevo mimořádnou kontrolu nad hranicí, za níž by už nebylo návratu – i to, kde tato hranice leží, spíš odhadují, testují, a možná také posouvají. Například jde o zprávu, s níž nejdříve přišel list New York Times, že sám Trump nechal nejdříve připravit útok, jenž by byl odvetou za sestřelení dronu, a pak jej sám odvolal.

Jan Fingerland: Pal! Nepal! Amerika a Írán mezi smírem a rozbrojem

• Upravit
• Smazat

Amerika a Írán se po několika týdnech slovních přestřelek dostaly do nové fáze. Zatím není jasné, zda klidnější, nebo naopak.

Americký prezident později potvrdil, že se rozhodl nepokračovat v eskalaci, protože nechtěl reagovat způsobem, který by považoval za přehnaný, totiž že jeho lidská cena by byla příliš velká.  Nevíme, jestli to tak doopravdy bylo, ale už pouhé jeho tvrzení je samo o sobě signálem, že si válku nepřeje, a také kde asi leží jeho hranice.

Íránské Revoluční gardy zase tvrdí, že sice sestřelily americký nepilotovaný letoun, ale rozhodly se nezaútočit na letoun s 35 lidmi na palubě, který dron doprovázel. Íránci samozřejmě vědí, že na takový krok by Trump reagovat musel, takže i kdyby se americký stroj skutečně nacházel v jejich dostřelu a i kdyby byl v íránském vzdušném prostoru, pravděpodobně by se k takovému kroku neodhodlali. Jejich veřejné prohlášení je ale současně deklarací před očima světa, že si další vyhrocení situace nepřejí.

Kam dál?

Tolik tedy dobré zprávy – zápasníci se sice bijí do prsou, ale dokážou se kontrolovat. Jiná otázka je, kam se z tohoto bodu dá pokračovat. Íránci jsou si samozřejmě naprosto vědomí toho, že by ve skutečné válce s Amerikou prohráli – nejednalo by se o irácký scénář, při kterém se obsazuje území a ovládají věci ze země, na to je Írán příliš velký.

Daniel Veselý: Geneze íránské krize aneb Co vše je v sázce

• Upravit
• Smazat

Americko-íránské vztahy jsou sice pošramocené již téměř 40 let, avšak v současnosti obě znesvářené země balancují na hraně válečného konfliktu.

Konfrontace letectev, loďstev a protileteckých systémů by ale asi netrvala déle než pár dní nebo týdnů, nepřeje si to ale vlastně nikdo. Írán by mohl dočasně poškodit třeba proudění ropy Hormúzským průlivem, ale sám by tím vojensky ani jinak nic nezískal.

Írán má výhodu slabšího v tom, že se může dopouštět riskantnější hry, a na své straně má také starou taktiku, totiž používání svých ozbrojených klientů proti americkým spojencům, ať už Arabům nebo Izraelcům. Jinak ale má v rukou jen velmi málo a vzhledem k vysoké efektivitě amerických sankcí to spíše vypadá, že se Írán snaží v této válce-neválce uhrát co nejvíc, než dojde na nějakou formu přímého nebo nepřímého jednání mezi Teheránem a Washingtonem.

Jan Fingerland|foto: Khalil Baalbaki

V ní pak půjde o diplomacii mnohem více než o vojenskou sílu, hodně také o udržení tváře, pružnou interpretaci a rovněž i velké peníze.  Do té doby jde o to, aby se z harašení zbraní nestalo jejich používání.

Autor je komentátor Českého rozhlasu