Jan Fingerland: Utajená fronta proti Islámskému státu
Na Blízkém východě skoro není země, kde by se nějakým způsobem neprosazoval Islámský stát. Je skoro zázrak, že jedna země uprostřed tohoto rozvratu působí jako oáza klidu.
Řeč je o Jordánsku, které odolalo poryvům Arabského jara a nyní vzdoruje víru, kterým Islámský stát vtahuje své okolí do války všech proti všem. Začátek tohoto týdne znamená určitý přelom. Na okraji palestinského tábora Bakáa severně od Ammánu kdosi spáchal útok na členy jordánské tajné služby. Zabil tři agenty a další dva muže, jde vlastně o první větší úspěšný útok za mnoho let.
Zatím není jasné, kdo útok spáchal, ale ví se, že Islámský stát v souvislosti se začátkem Ramadánu ohlásil vlnu útoků na nepřátelské cíle. Zatím Jordánsko udrželo poklid, který je u země vklíněné mezi Sýrii a Irák skoro neuvěřitelný.
Důležitým důvodem, proč je v Jordánsku klid, je skutečnost, že tamní král má v očích obyvatel přece jen větší legitimitu než vlády v Sýrii nebo Iráku. Druhá důležitá příčina spočívá v mimořádně výkonné a profesionální tajné službě. Pondělní útok vlastně byl určitou pomstou Islámského státu, kterému se v Jordánsku zatím nepodařilo ani vytvořit „oficiální“ odnož.
Proti Islámskému státu se také, částečně i pod tlakem jordánského státu, postavily i různé islamistické skupiny. Od Muslimského bratrstva, které je hlavní opoziční silou a má oporu i v táboře Bakáa, kde došlo k pondělnímu atentátu, až po přední jordánské salafisty, kteří ale tak jako tak většinou mají blíž k Al Kaidě.
Určitou roli hraje možná i to, že v Jordánsku prakticky neexistuje šíitská komunita, jež je hlavním terčem Islámského státu v jiných zemích. Zdrojem extremistů byly v minulosti spíše palestinské tábory, z jednoho takového pocházel i někdejší vůdce irácké Al Kaidy Zarkáwí, kterého Američané zlikvidovali v roce 2006 údajně také díky informacím jordánské tajné služby.
Podporovat kritické myšlení
Jordánsko zůstávalo stranou regionálního neklidu, větší pozornost vyvolalo jen předloňské upálení jordánského pilota, který se dostal islámským extremistům do rukou. Chvíli to dokonce vypadalo, že se rozhořčení Jordánci postaví do čela ozbrojeného boje proti IS, ale nakonec zůstali u méně zjevného podílu na boji proti extremistům.
Z Jordánska se stala základna málo známé fronty proti Islámskému státu. Důležitější než účast jordánského letectva na bombardování Islámského státu nebo fakt, že z jordánské půdy podnikají své akce britské speciální oddíly, je trochu jiný druh spolupráce.
Jordánská tajná služba velmi systematicky a promyšleně mapuje všechny extremisty. Lidé, kteří jen vzdáleně vyvolávají dojem, že by mohli kooperovat s Islámským státem, jsou zadržováni, vězněni nebo přinejmenším neustále předvoláváni k výslechům.
Tajné službě se také údajně podařilo část extremistů získat pro spolupráci. Jordánsko se stalo jedním z hlavních zdrojů informací o Islámském státu. Jordánští agenti jsou navíc zřejmě schopní působit daleko za hranicemi, jak v Sýrii, tak zřejmě i v Iráku. Jordánsku jde mimo jiné o to, aby se syrské boje nepřelily na jeho území.
Ví se, že kolem 2000 obyvatel Jordánska se odebralo do Sýrie, aby se připojili k džihádistům, a tito lidé jsou potenciálně nebezpeční své rodné zemi, protože znají jordánskou společnost i její slabé body. Zatím se však Islámskému státu nepodařilo tyto kontakty využít pro opravdu efektivní akci. Útok na agenty je proto v samotném Jordánsku chápán jako pomsta organizace, která ve skutečnosti nedokáže více než jen nahodile udeřit.
Jordánsko je frontovým státem boje s Islámským státem ještě v jednom ohledu. Stotisícové armádě se zatím dařilo chránit hranice zvenčí a tajné službě kontrolovat dění uvnitř, ale země trpí všemi neduhy ostatních arabských států – vysokou nezaměstnaností mladých lidí, nedostatečným vzděláním a také sklony určité části společnosti k radikalismu. Například před upálením jordánského pilota si většina společnosti nemyslela, že Islámský stát je teroristická organizace, náhled změnili až po drastických televizních záběrech.
V Jordánsku se nyní hromadně předělávají učebnice, které mají nově učit islám, dosud podávaný jako jediné správné náboženství, a učitelé se mají nově snažit podporovat kritické myšlení. Je otázka, zda vojenská porážka Islámského státu za hranicemi se nakonec neukáže jako rychlejší a snadnější úkol než boj o srdce a mozky příštích potenciálních radikálů.
Další komentáře z dnešních Názorů a argumentů si můžete poslechnout v našem audioarchivu.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
