Jan Fingerland: Ujguři zpátky v historii

Právě to se možná stalo zhruba desetimilionovému národu Ujgurů, žijících v Sin-ťiangu na západním okraji Čínské lidové republiky. Pro Ujgury se věci v posledních generacích nevyvíjely zrovna nejlépe.

Zatím poslední incident v Sin-ťiangu je jen jedním projevem obecnějšího problému. Podle oficiálních čínských zpráv ve středu ráno v malém městě několik hodin od regionální metropole Urumči napadly skupiny ozbrojené noži policejní stanici a úřad místní vlády. Pachatelé prý zabili devět policistů a osm civilistů, policisté prý teprve potom zabili deset útočníků. Agentura Nová Čína nezmiňuje nejen příčinu incidentu, ale ani etnickou příslušnost zúčastněných, ale zpráva zní pozorovatelům tamních poměrů povědomě. Výbuchy násilných střetů mezi Ujgury a čínskými úřady se staly pravidelným úkazem, naposledy se tak stalo letos v dubnu.

Sin-ťiang je oblast tradičně obydlená Ujgury, nečínským národem mluvícím turkickým jazykem a vyznávajícím islám. Region, který kdysi ležel na Hedvábné stezce, ovládala po staletí Čína, ale Ujguři se ve 20. století pokusili o samostatnost. V roce 1949 se však komunistickým úřadům podařilo Sin-ťiang dostat definitivně pod svou kontrolu. Od té doby se Číňané snaží, aby se Sin-ťiang už nikdy nedostal z jejich rukou. Oblast s pomocí vlády postupně osidlují čínští Chanové, staví zde nová sídla a továrny a mění tak demografické složení oblasti Sin-ťiangu – Ujguři už v této provincii už mají méně než poloviční zastoupení. Zároveň s tím čínské úřady čím dál více omezují jazyková, kulturní i náboženská práva původní většiny. Například zmíněné dubnové nepokoje, které si vyžádaly asi 21 mrtvých, vypukly podle tvrzení exilových Ujgurů poté, co se jedna rodina odmítla podřídit příkazu, podle kterého si muži coby věřící muslimové měli oholit vousy a ženy odložit šátek. Zdá se, že tu společně zapůsobily čínský nacionalismus, imperiální smýšlení, sklon komunistického státu k represi i ateistická ideologie.

Čím dál větší roli v podmanění Sin-ťiangu hrají i hospodářské důvody. Úrodnost zdejší půdy je dávno známa, do popředí nyní také vystupují nově odhalované zdroje ropy, zemního plynu a uhlí, tedy surovin, které rychle rostoucí čínské hospodářství potřebuje. Spolu s tím roste i nespokojenost Ujgurů. V roce 2009 vypukly násilnosti přímo v Urumči, metropoli Sin-ťiangu, při kterých zahynuly asi dvě stovky lidí. Podle čínských úřadů byli mezi mrtvými především etničtí Číňané, ale Ujguři Tvrdí, že většinu obětí tvořili hlavně ujgurší demonstranti.

Ujguři mají tu smůlu, že se o ně svět příliš nezajímá - Sin-ťiang je daleko a Peking si dává pozor, aby se tam neobjevovalo mnoho novinářů. Čína také využívá skutečnosti, že část zejména exilových Ujgurů našla ideové útočiště v radikálním islámu a část znich dokonce spolupracuje s Al Kajdou a Talibanem. Ačkoli se možná jedná jen o velmi malý okruh lidí, čínské úřady se dlouhodobě snaží zejména po 11. září prezentovat svou politiku v Sin-ťiangu jako součást nadnárodního boje s extremismem. Ve světě se paradoxně začao u Ujgurech více mluvit teprve poté, so Američané zajali skupinu Ujgurů v Afghánistánu.

Mnohé z toho, co se děje v Sin-ťiangu, připomíná podobný proces v Tibetu na jihu Číny. Shodou okolností právě ve čtvrtek vydala organizace Human Rights Watch dokument, v němž Čínu vyzývala k zastavení politiky přesunů tibetského obyvatelstva. Tibeťané mají mnohem větší ohlas ve světě a výhodu v osobnosti Dalajlámy, známého ve světě mnohem více než Rebija Kadirová, exilová představitelka ujgurského hnutí žijící ve Spojených státech. Otázka je, jestli opravdu je velký rozdíl v osudu obou skupin, Tibeťanů a Ujgurů.