Jan Fingerland: Trump Íránu něco nabízí. Ví sám, co to je?
Ke slabinám, anebo možná naopak silným stránkám Trumpovy diplomacie patří nejistota. Platí to i pro jeho postup vůči Íránu a jeho jadernému programu. Americký prezident teď přišel s novým obratem. Jen zatím nikdo neví, jak moc je promyšlený, a kam má vést.
Čtěte také
Donald Trump v roce 2018 zrušil mezinárodní dohodu, která měla zpomalit íránský postup k jaderné zbrani s tím, že je špatná. Teď dostal šanci dokončit, co začal. Jen není jasné, co přesně to je.
Jde o to, že různé výroky samotného Trumpa i jeho okolí nedávají příležitost pochopit, co považuje za žádoucí konečný výsledek. Tedy úplné zrušení íránského jaderného programu, anebo jeho omezení, a za jakých podmínek, ať už jde o míru zrušení sankcí, nebo podobu a přísnost dohledu.
Vysílání signálů
Určité vodítko pro zatím poslední fázi poskytuje článek v New York Times, který naznačuje, že americký prezident jednoznačně upřednostňuje dohodu, a že prý v minulých měsících zabránil izraelskému útoku.
Čtěte také
Jde pravděpodobně o řízený únik informací, podle kterých Amerika dává Teheránu šanci se dohodnout, dokud je čas. Ostatně jednání v nějaké podobě už začalo v Ománu.
Současně se ví, že někteří členové Trumpovy administrativy, včetně ministra zahraničí Marca Rubia, nebo bezpečnostního poradce Mika Waltze, dávají přednost útoku na íránská jaderná zařízení. Američané též přesunuli těžké bombardéry, schopné nést největší nálože, do blízkosti Íránu. Tedy cukr a bič.
Jenže dojem chaosu zůstává při pohledu na výroky Trumpova vyjednavače Witkoffa, který také lavíruje mezi různými variantami. Tedy zda budou Američané požadovat úplné zrušení vojenské části jaderného programu a kontrolu nad vývojem raket a jaderných hlavic, anebo něco méně ambiciózního.
Čtěte také
V Izraeli, který se považuje za nejpravděpodobnější terč případného jaderného útoku ze strany Íránu, vyvolává toto americké lavírování nervozitu. Pokud by totiž výsledkem amerického jednání měla být jen inovovaná dohoda, jakou v roce 2015 uzavřel Obama a o tři roky později zrušil Trump, byla by to pro Izraelce špatná zpráva.
Izraelci jsou nervózní
Dokonce i vylepšená dohoda by byla pro Izraelce nebezpečnější než ta původní Obamova, protože ta byla uzavřena v jiné fázi vývoje íránského jaderného programu. O deset let později mají Íránci mnohem více štěpného materiálu, větší počet odstředivek, vyvinutější raketový systém a pokročili pravděpodobně ve vývoji jaderné hlavice.
Současně i sami Izraelci vědí, že ani úspěšný útok nemusí zničit všechna jaderná zařízení, a může tamní režim motivovat k rychlému dokončení zbraně, a získání takové imunity, jakou má severokorejský režim. Ale také schopnosti udeřit na Izrael, který v této hře nese mnohem větší riziko než Amerika.
Pro Izraelce je ale paradoxně nakonec stejně nejhorší varianta, podle které by výsledkem byla špatná dohoda, protože ta jim sváže ruce v jakémkoli jiném řešení. Jenže také vědí, že Trump možná ze všeho nejvíce bude chtít hmatatelný – či viditelný – zahraničně politický úspěch.
Američané tedy vysílají smíšené signály – že preferují dohodu, a také hrozí útokem. Ale rovněž, že tato dohoda nemusí být tak důsledná, jak se v Íránu obávali. V této mlze je skoro nejjistější spoléhat se na to, že dříve skončí samotný íránský režim.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
