Jan Fingerland: Šílený idealismus Nobelova výboru

6. říjen 2017
Jan Fingerland

Jsou dva druhy bláznivosti, nebo, chcete-li, idealismu. Za jeden druh lidé dostávají Nobelovu cenu míru, za ten druhý obvykle jen přes ústa. Škoda, že to není naopak.

To člověka napadá po vyhlášení letošní Nobelovy ceny, kterou dostane ICAN, tedy Mezinárodní kampaň za zrušení jaderných zbraní. Bude oceněna za upozorňování na nebezpečí jaderných zbraní a podporu úsilí OSN o dojednání dohody zakazující jaderné zbraně.

Dobro všem navzdory

Výběr lze chápat velmi aktuálně politicky. Zejména je tu vážné nebezpečí vyplývající z úsilí Severní Koreje stát se jadernou velmocí, rizikem je i potenciálně nerozumná reakce amerického prezidenta. Vedle toho shodou okolností ve stejné dny Donald Trump zpochybnil mezinárodní dohodu, která by mimo jaderný klub měla udržet Írán.

Nobelovu cenu za mír dostane ICAN, Mezinárodní kampaň za zrušení jaderných zbraní

Není ovšem jisté, že norský Nobelův výbor mínil své rozhodnutí takto časově – to by jinak Nobelovu cenu dostali třeba právě vyjednavači zmíněné dohody s Íránem, kteří byli také mezi nominovanými. Spíše je pravděpodobné, že volba ICANu je výrazem určitého náhledu na svět, snad i celé ideologie.

ICAN je organizace, která si klade nesplnitelný cíl, v tom je skutečně určitý druh idealismu. Ovšem idealismu, který se příliš nezajímá o realitu. Snad není náhoda, že cenu udělují Skandinávci, jejichž povaha se vyznačuje zvláštní směsí pragmatismu a idealismu. Když Seveřan staví dům, je rozumný a uměřený. Když koná dobro, jen všenáprava světa je dost ambiciózním cílem. Snad je to těmi dlouhými nocemi, nebo vnitřním i vnějším bezpečím, v němž Seveřané žijí.

Důvěra diktátorům

ICAN bojuje pokud možno za úplný zákaz jaderných zbraní, přičemž se prý inspiroval kampaní za zákaz nášlapných min – ta dostala Nobelovu cenu v roce 1997. Ovšem zatímco boj proti nášlapným minám je realistický a má jasně vymezené dopady, úplné odstranění jaderných zbraní je věc nedosažitelná a možná i nežádoucí. Je přeci jasné, že vlády zemí, jako je KLDR, se šance na získání nedotknutelnosti dobrovolně nikdy nevzdají.

Nobelovu cenu za mír dostane ICAN, Mezinárodní kampaň za zrušení jaderných zbraní

Podobná kampaň nanejvýš může oslabit ty, kdo proti nim stojí. Co kdyby měl jadernou zbraň Hitler nebo Stalin dříve než Američané? Nebo snad někdo čeká, že když se teď vzdají jaderných zbraní Američané nebo Rusové, nebudou je chtít ani Kim a Chámeneí? Je příznačné, že aktivisté ICAN nedávno v Berlíně po vyhrocení americko-severokorejských vztahů protestovali před ambasádou USA, ale nikoli KLDR.

Příliš obyčejní hrdinové

Mrzet nás nemusí jedovatý idealismus, snad utopismus jedné konkrétní organizace, která má právo myslet si a propagovat, co chce, ale to, že jejímu pohledu na svět dal Nobelův výbor přednost před jinými potenciálními oceněnými.

Nobelovu cenu za mír dostane ICAN, Mezinárodní kampaň za zrušení jaderných zbraní

Mezi horkými kandidáty byly údajně i Bílé přilby, totiž dobrovolná syrská civilní obrana. Tito syrští dobrovolní záchranáři už celé roky riskují životy, aby vytahovali lidi z trosek po bombardování, rozdělují humanitární pomoc, obnovují dodávky vody a elektřiny, hasí požáry a upozorňují děti na nebezpečí nevybuchlé munice. Je pravda, že se kolem nich vyskytly kontroverze a obvinění z kontaktů s teroristy, ale je těžké si představit, že by se taková tvrzení v rámci propagandistické fronty války v Sýrii neobjevila.

Muži a ženy z Bílých přileb nejsou idealisté snílkovského druhu, jako bojovníci za úplné jaderné odzbrojení. Představují bláznovství jiného typu, takového, kterého si bohužel Nobelův výbor cení o něco méně. Zachraňují lidskost uprostřed války, v níž už zdánlivě žádná nepřežila. Na zachraňování lidstva nemají čas.