Jan Fingerland: Proč Islámský džihád provokuje Hamás
Od poslední horké války mezi Izraelem a palestinským Hamásem uplynulo už více než půl roku. Izraelci tehdy označili za cíl své operace klid v jižním Izraeli. To znamenalo vybudovat takovou odstrašující sílu, která Hamás přiměje k tomu, aby nejen sám neostřeloval vesnice a města v jižní části Izraele, ale také aby v tom jakožto vládnoucí moc v Gaze bránil i jiným palestinským organizacím.
To Hamás ve vlastním zájmu v podstatě dělal, i když ne se stoprocentní účinností. Například v noci na pondělí po mnohatýdenním klidu na Izrael vylétlo z Gazy šest raket a Izrael na tuto střelbu odpověděl vlastní střelbou. Tentokrát ale na Izrael nestřílel Hamás, ale Islámský džihád. Poslední incident tedy spíše než na rozklad dohody mezi Izraelem a Hamásem ukazuje na rozklad politické situace uvnitř samotné Gazy. Co se tam aktuálně stalo?
Některé organizace, jako je například právě Palestinský islámský džihád, jsou dlouhodobě nespokojené s tím, že Hamás upustil od boje proti Izraelcům. Hamásu jde totiž hlavně o udržení své nadvlády nad Gazou a co nejklidnější správu tohoto území. Podobné výhrady jako Islámský džihád vyjadřují i některé ještě radikálnější organizace, které se také snaží, navzdory vyhlášenému klidu zbraní vést vlastní válku proti Izraeli. Hamás, který se v Gaze stal etablovanou státostranou, tyto snahy popírá.
Nedávno například zadržel příslušníky jedné malé radikální organizace, kterou viní nejen z porušení příměří s Izraelem, ale také z krádeže raket patřících Hamásu a z bombového útoku. Hamás také mobilizoval své zvláště vycvičené jednotky, které patrolují podél hranic a snaží se zabránit protiizraelským incidentům, které by toto hnutí zatáhly do – přinejmenším momentálně – nežádoucí konfrontace se silnějším sousedem. Izrael se ostatně netají tím, že Hamás považuje za sílu Gaze vládnoucí, a tedy zodpovědnou za veškerá porušení dohod.
Zatím poslední incident, který vyplývá z rivality mezi Islámským džihádem a Hamásem, má zajímavé pozadí. Příslušníci Hamásu se v sobotu pokusili zatknout vysoce postaveného člena Islámského džihádu zodpovědného právě za raketové útoky, i když ho Hamás údajně vinil z jiných přečinů, snad únosu. Při zatýkání byl však příslušník Islámského džihádu za nejasných okolností smrtelně zraněn. Při jeho pohřbu došlo k novým potyčkám, přičemž příslušníci Hamásu džípem přejeli dalšího člena Islámského džihádu. Ostřelování Izraele v noci na pondělí je pravděpodobně jakousi pomstou Hamásu ze strany Islámského džihádu, nebo jedné jeho skupiny. Tato organizace navíc dočasně přerušila s Hamásem oficiální kontakty, i když i nadále hovoří o tom, že je zavázána vyšším cílem boje proti „sionistickému nepříteli“, ale také že Islámský džihád jako celek i nadále hodlá dodržovat příměří s Izraelem uzavřené po poslední válce. Izraelci v odvetě na ostřelování svých měst zasáhli jako objekty patřící Hamásu, tak i Islámskému džihádu. Šlo prý o odpaliště raket, kontrolní centra a sklady zbraní obou palestinských organizací.
Rozmíška mezi Hamásem a Islámským džihádem v Gaze má však hlubší příčiny. Souvisí s tím, že Hamás má spory s Íránem, svým hlavním sponzorem. Exilové vedení Hamásu, sídlící do loňska v syrském Damašku, odmítlo jakožto sunnitské hnutí otevřeně podporovat tamního prezidenta Asada v boji proti sunnitským povstalcům. Popuzený Írán, který Asada otevřeně podporuje, proto část své pomoci přesměroval ve prospěch Islámského džihádu. Hamás se nyní bojí, aby tento vývoj nenarušil jeho postavení v rámci Gazy, a utužuje své politické panství. A to nejen na úkor liberálněji nebo umírněněji smýšlejících obyvatel Gazy nebo údajných kolaborantů s Izraelem, které v těchto dnech opět začal veřejně popravovat, ale také těch, kdo Hamás považují za příliš měkký, ať už vojensky nebo ideologicky, a dokonce to dávají veřejně najevo.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.