Jan Fingerland: Poslední tečka za arabským jarem
Volby jsou nejen svátkem demokracie, ale i jejím stvrzením. V neděli takto mohlo skoro 10 milionů tuniských voličů vybrat prezidenta. Jednoho si dokonce vybrali, ale není jisté, jestli tím také neuzavřeli krátkou demokratickou éru.
Volby v Tunisku není jen další hlasování někde daleko. V této zemi na konci roku 2010 začalo arabské jaro, a to masovými demonstracemi a úspěšným vyhnáním diktátora Ben Alího.
Čtěte také
Tunisané se stali inspirací pro několik dalších arabských společností toužících po svobodě a demokracii. Jenže ostatní arabská jara cestou ztroskotala, a tak nejdéle trval experiment s demokracií právě tam, kde začal.
Prezidentem byl v neděli znovu zvolen dosavadní držitel této funkce Kaís Saíd, a v jistém smyslu šlo o volby demokratické. Lidé mohli k urnám přijít, a také nemuseli. Mohli si vybírat, a někteří dokonce na ulici vyjadřovali nespokojenost s prezidentem. Jenže to není celý obrázek věci.
Čtěte také
Kaís Saíd byl v roce 2019 zvolený tak trochu v rámci protireakce na porevoluční poměry. Tunisané byli zklamaní z vývoje, ekonomická situace byla v určitých ohledech horší než před rokem 2011, zhoršila se dále za covidu. Tuniská elita zůstala ve vlivných pozicích, státní aparát zůstal zkorumpovaný, zklamali i islamisté ze strany Ennahda.
Tehdy se objevil neokoukaný politik Kaís Saíd, který přišel s protielitářskou rétorikou a slibem boje s korupcí. A vlastně i revizí vývoje po roce 2011 – a byl zvolený. Už tehdy se objevila obvinění, že se chce vrátit k diktatuře, i když jinak než třeba armáda v Egyptě při vojenském převratu proti islamistům.
Kaís Saíd nadále počítal s konáním voleb, i když jim zdánlivě nevěnoval velkou péči. Neměl žádné veřejné projevy, dokonce ani nevyužil svých zákonných pět minut ve státní televizi. Nepotřeboval to, na den voleb se připravil velmi systematicky s velkým předstihem.
Čtěte také
Zaprvé, tři jeho vážní protikandidáti byli diskvalifikováni. Volební komisi totiž mezitím ovládl prezident. Ještě předtím ve spolupráci s loajálními poslanci připravil o pravomoci správní soud, který by mohl jeho rozhodnutí zvrátit. A předloni rozpustil tuniskou obdobu ústavního soudu a odstranil některé soudce.
Kromě toho byli další tři vážní uchazeči o prezidentství odsouzeni za přečiny, které sami popírají. Nejtěžší soupeř byl v posledních týdnech odsouzen třikrát, v jednom případě na 12 let.
Podpora bez podmínek?
Přesto byl Kaís Saíd zvolený zhruba 90 procenty hlasů – ovšem jen při účasti 28 procent potenciálních voličů. Pořád je to více než pouhých 11 procent voličů, kteří se vloni dostavili k volbě parlamentu, čímž Tunisané také dali najevo, jak velkou váhu této volbě přikládají.
Čtěte také
Sám prezident odmítá nařčení, že zavádí novou diktaturu, pořádá přece volby a má nepochybně řadu skutečných příznivců, kteří mu nadále věří. Vlastně postupuje podobně jako řada populistických vůdců dneška – kombinuje rétoriku proti elitám, proti korupci a proti údajným zrádcům, spolu s postupným ovládnutím kontrolních institucí.
Jeho problémem je, že se mu za pět let nepodařilo změnit špatnou hospodářskou situaci Tuniska, a může se mu stát, že se ho i jeho voliči začnou ptát, proč se jim nedaří lépe. Má ale štěstí. Je po covidu, takže se vrátily příjmy z turismu.
A především, jeho země leží na migrační trase ze subsaharské Afriky přes Středozemní moře do Evropy. Pro evropské partnery už není ničitelem demokratických nadějí arabského jara, ale ceněným partnerem v klíčové otázce pro řadu evropských zemí.
Díky tomu od nich dostává politickou i ekonomickou podporu, a je chráněn i před tlakem, aby provedl – možná nevyhnutelné – ekonomické reformy, které po něm žádal Mezinárodní měnový fond za poskytnutí hospodářské pomoci.
Dějiny se možná neopakují, ale přece jen se zdá, že Tunisko už v tomto bodě jednou bylo.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
