Jan Fingerland: Pomůže Čína Rusku, Ukrajině, nebo sobě?

Objevil se totiž čínský dvanáctibodový plán na mír, v Moskvě se zastavil přední diplomat Wang I, Rusové iniciativu uvítali a opatrně se o ni zajímají i Ukrajinci. Současně Čína nikdy ruskou invazi neodsoudila, rok pro mír nic nedělala a čelí obvinění, že Rusku potajmu pomáhá.

Peking se hlásí

Čtěte také

Petr Fischer: Návrat (anti)amerikanismu

Čínská lidová republika má více důvodů, proč se zapojit do mírových jednání, protože čas na ně už očividně nazrál. Jedním je prestiž, postavení velmoci, která přispěla k ukončení nebezpečného konfliktu. Peking se takto v nedávné minulosti angažoval při zprostředkování komunikace mezi oběma Korejemi nebo Pákistánem a Afghánistánem.

To vše je zahaleno v obecném čínském sebepojetí jakožto státu, který odolává „americké hegemonii“. Řada zemí třetího světa, nebo chcete-li globálního jihu, na tuto rétoriku slyší. Čínští představitelé v této souvislosti orwellovsky mluví o rovnosti, svobodě a demokracii, i když to mnohdy znamená, že domácí autokrati odmítají, aby jim do jejich stylu vládnutí někdo mluvil.

Tuto perspektivu v minulosti podporovalo i Rusko. Čína má vůči jeho budoucnosti komplikovaný vztah. Přeje si oslabení Západu, který se válkou vojensky vyčerpává, ale také se politicky konsolidoval a možná se rozhodne obnovit svou schopnost se vyzbrojit.

Čtěte také

Adam Černý: Blinkenův pokus o sblížení zastavil čínský balón

Číně jistě nevadí oslabené Rusko, ale také ho potřebuje jako parťáka právě v konfrontaci se Západem, třeba pokud by se dělo něco kolem Tchaj-wanu. A přitom také Čína rozhodně nechce příliš narušit své vazby se Západem, který je pro její ekonomické přežití nadále klíčový. Je to něco jako čínská strategická hra Go.

Čína ovšem také pracuje na tom, aby nějak oslabila americký vliv ve světě, a to i pomocí oddělení Evropy od Spojených států. Cestě čínského diplomata Wang I do Moskvy předcházela zastávka v několika evropských metropolích, kde se snažil prodat svůj pohled na věc, tedy že Spojené státy jsou váleční štváči, zatímco Evropa touží po míru. Ukázalo se, že jeho odhad evropské reakce nebyl dobrý a narazil na skepsi.

Skepse a naděje

Má Čína v případě rusko-ukrajinského konfliktu co nabídnout? Něco přece. I Josep Borrell, vysoký představitel Evropské unie pro zahraniční politiku, uznal, že Peking může sehrát úlohu, kterou Evropa splnit nedokáže, protože je příliš zapojena do ukrajinské obrany.

Čtěte také

Libor Dvořák: Čína si uvědomuje, že Rusko vyjde z vojenského konfliktu s pošramocenou kůží

Čína je velká, mocná a má snadný přístup do Kremlu, snad by mohla i něco garantovat v situaci, kdy Vladimiru Putinovi nikdo nevěří ani to, že se jmenuje Putin. Zároveň ale vůči čínské úloze neutrálního hráče panuje určitá skepse.

Čína se proti Rusku nepostavila ani na půdě rady bezpečnosti, ačkoli se jedná o zásadní porušení principů, na kterých OSN stojí. Čínské stanovisko je formulované velmi pružně. Na jednu stranu se Peking opakovaně odvolává na důležitost suverenity a teritoriální integrity států, i s ohledem na svůj výklad otázky Tibetu, Sin-ťiangu nebo Tchaj-wanu. Současně se ale nezdá, že by se chystal tento princip přísně uplatnit v případě Ukrajiny, tedy žádat, aby výsledkem jednání byl návrat všech Rusy obsazených území.

Drony, nebo ne

Pak je tu pochybnost o tom, jakou úlohu Peking hraje v samotném konfliktu. Jeho představitelé odmítli, že by Rusko vojensky podporovali, a po Ukrajině se skutečně neprohánějí čínské tanky. Ovšem deník Wall Street Journal před několika dny publikoval materiál, který údajně dokládá materiální podporu ruskému tažení.

Tedy že čínské firmy, včetně těch, které jsou ve státních rukou, dodávají ruské armádě součástky a technologie, které Rusové potřebují pro výrobu nebo opravu zbraní či radarů. Nedoložené zatím zůstává obvinění, že Čína hodlá Rusku dodávat sebevražedné drony. Pokud se na bojišti objeví, nepůjde to asi utajit.

Jan Fingerland, moderátor a komentátor Českého rozhlasu Plus|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

Čína se také po odchodu evropských států stala největším obchodním partnerem Ruska, vzájemná výměna se během válečného roku zvýšila o 30 procent, přičemž vzrostly zejména dodávky Ruska do Číny.

Něco podobného se ovšem dá říci i o Indii, na kterou Evropa hledí s menší podezřívavostí, ale přitom pomáhá Rusku vyhnout se sankcím a vydělávat na prodeji ropy i plynu do Asie.

Nikoho nepřekvapí, pokud Čína nakonec sehraje nějakou roli při dojednání míru či příměří. Stejně tak ovšem nikoho nezaskočí, pokud se jí to nepovede. Třeba to nakonec bude ta Indie?

Autor je komentátor Českého rozhlasu