Jan Fingerland: Mahmúd Abbás chce změnou zabránit změně
Konec vlády je vždy okamžikem krize, ale někdy také příležitosti. Pád palestinského kabinetu, je v každém případě příznakem důležitého posunu.
Nejvíce jasno má samotný premiér Ramí Hamdalláh, který tím zřejmě končí svou politickou dráhu. Bývalý rektor univerzity v palestinském Nábulusu byl vyzdvižen do mocenské pozice poté, co se předsedovi Palestinské autonomie Mahmúdu Abbásovi po létech úsilí podařilo vytěsnit předchozího, mnohem silnějšího premiéra Saláma Fajáda.
Jan Fingerland: Komu poslouží atentát na (palestinského) premiéra?
Když se palestinský premiér Hamdalláh před několika lety ujímal funkce, mluvilo se o „sebevražedné“ misi. Nikdo si ale nemyslel, že to bude možné chápat takto doslova.
Současně měl být Hamdalláh osobou, která nějak zaštítí politickou dohodu z roku 2014 mezi dvěma hlavními palestinskými politickými silami, Fatáhem a Hamásem. Žádné sblížení mezi Gazou v rukou Hamásu a Západním břehem v rukou Fatáhu se nakonec nekonalo.
Vláda nikdy nezískala v Gaze žádný vliv a nedávno dokonce Fatáh začal bránit přísunu surovin a peněz do Gazy, aby vyvinul na Hamás tlak. Bylo zřejmé, že dny „vlády národní shody“, jak se jí říkalo, jsou sečteny.
Děkujeme, nechceme
Jan Fingerland: Palestinské tajné služby hrají o vliv
Jsou síly, které terorizují palestinské ženy a děti. Tuto větu obsahuje překvapivé prohlášení bývalého velitele palestinské tajné služby, které je mířeno do vlastních řad.
Za pádem Hamdalláhova kabinetu jsou však zřejmě i jiné důvody. Jedním je trvale rostoucí nespokojenost palestinské veřejnosti, naposledy to byly nečekaně rozsáhlé demonstrace proti korupci a novému zákonu o sociálním zabezpečení.
Mahmúd Abbás nakonec zákon stáhnul den před tím, než měla proběhnout generální stávka. Bylo zřejmé, že předseda Palestinské autonomie musí nějak posílit své pozice, a to nejen vůči Hamásu.
Kabinet, který se teprve chystá, se původně měl opírat o co největší podporu Organizace pro osvobození Palestiny, tedy střechového orgánu pro většinu relevantních palestinských frakcí, s výjimkou Hamásu a Islámského džihádu. Taková byla přinejmenším Abbásova formální nabídka.
Jan Fingerland: Saúdsko-palestinská válka
Neuvážená slova mohou být důsledkem únavy nebo stresu. Případně obojího, jak tomu asi je u Mahmúda Abbáse, který přivolal nechtěnou pozornost až v Evropě a Americe.
Dvě radikálnější organizace sídlící v syrském exilu, totiž Lidová fronta za osvobození Palestiny a Demokratická fronta za osvobození Palestiny, podíl na vládě odmítly s tím, že bez účasti Hamásu a Islámského džihádu nehodlají kabinet považovat za vládu národní shody.
Pro Abbáse má jejich odmítnutí výhodu, ani jedna z organizací neuznává izraelsko-palestinské dohody z Osla a on sám by se ocitl v problémech tváří v tvář mezinárodním partnerům, kdyby s nimi měl vytvořit koalici.
Vnitřní napětí
Abbásovým záměrem bylo oslabit Hamás a dostat novou vládu více pod svou kontrolu. Současně se proslýchalo, že pád kabinetu si vynutil Ústřední výbor hnutí Fatáh, nejsilnější součásti OOP. Chtěl mít větší dohled na činnost vlády, kádry Fatáhu se navíc cítily být odsunuty od moci některými technokratickými členy Hamdalláhovy vlády.
Gita Zbavitelová: Předseda palestinské samosprávy Mahmúd Abbás upevňuje moc
Předseda palestinské samosprávy Mahmúd Abbás zřídil tento týden ústavní soud; instituci, kterou Palestinci postrádali, přestože její vznik stanovila palestinská verze ústavy už před 14 lety.
V Abbásově okolí zároveň zesiluje boj o nástupnictví po třiaosmdesátiletém prezidentovi, který už stejně mnoho let přesluhuje. Podle jeho vlastního líčení by poslední pohyby na palestinské politické scéně měly vést k novým volbám jak na funkci předsednictví Palestinské autonomie, tak i do Palestinské legislativní rady, tedy parlamentu, který sám Abbás léta nesvolal a nakonec rozpustil.
Jsou tu ještě další dva faktory. Za dva týdny se v Moskvě uskuteční setkání mezi Fatáhem, Hamásem a Islámským džihádem. Abbás a celý Fatáh potřebují před jednáním nějak srazit své řady. A za druhé, nad izraelskou, ale i palestinskou politikou se vznáší otázka, co přinese velký mírový plán, který pro ně chystá Donald Trump.
Pravděpodobně bude zahrnovat návrh na bolestivé ústupky obou stran, přičemž se nedá vyloučit, že to bude největší šance na dohodu za mnoho let – a tedy je třeba počítat i se silným mezinárodním tlakem i na Palestince, aby plán přijali.
Abbásův problém i s konsolidovanou vládou bude, že pokud nebude mít na své straně Hamás, Islámský dřihád a také dvě zmíněné frakce OOP, nebude mít dostatečnou autoritu cokoli schválit. Zatím tedy zřejmě počítá s pokračováním osvědčené politiky změn, které mají udržet vše při starém.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
