Jan Fingerland: Když ženy prohrávají i jako vítězky

5. říjen 2018
Nositelé Nobelovy ceny Denis Mukwege a Nadja Muradová

Nobelovy ceny míru bývají spíš příspěvkem do debaty. Letošní volba kontroverzní není, protože upozorňuje na neoddiskutovatelný problém, totiž osud žen ve válce.

Volba konžského lékaře Denise Mukwegeho a jezídské irácké aktivistky Nadjy Muradové je překvapivá v tom, že ve hře bylo i mírové jednání na Korejském poloostrově a zářijový etiopsko-eritrejský mír. Obojí je ale příliš čerstvé. Volba tak padla na osobnosti, které upozorňují na problém, který je aktuální, ale současně visí ve vzduchu už dávno.

Jan Fingerland: Šílený idealismus Nobelova výboru

Jan Fingerland

Jsou dva druhy bláznivosti, nebo, chcete-li, idealismu. Za jeden druh lidé dostávají Nobelovu cenu míru, za ten druhý obvykle jen přes ústa. Škoda, že to není naopak.

Doktor Mukwege léčí oběti sexuálního násilí, páchané v rámci konfliktu v Demokratické republice Kongo. Muradová byla sama obětí sexuálního zotročení ze strany Islámského státu a později bojovnice za pomoc dalším obětem. Nobelův výbor ocenil skutečnost, že přispěli k zaměření pozornosti na tyto zločiny, ale také že zvyšují šance na potrestání pachatelů.

Válka proti ženám

Sexuální násilí páchané během války je fenomén, který zná z relativně nedávné doby i Evropa, například z konfliktu v Bosně. V současné době se podobné věci odehrávají bez velkého zájmu světa i relativně blízko k Evropě, například jako součást občanské války v Jižním Súdánu, ale i v uprchlických táborech v Severní Africe. A také v Barmě jako prostředek nátlaku na tamní muslimy.

Absurdita Nobelových cen za vědecký výzkum. Osamělí géniové už dnes neexistují

Nobelova cena

Prestižní ocenění zkresluje podstatu vědecké činnosti, přepisuje její historii a často přehlíží významné zásluhy, tvrdí komentář na stránkách amerického magazínu Atlantic.

Odborníci na válečné konflikty upozorňují, že často nejde o činy motivované v první řadě sexuálně. Spíše se jedná o pokračování války jinými prostředky. Tyto činy mají dvojí aspekt. Na jedné straně ho pachatelé, ale i jejich vojenští velitelé chápou v první řadě jako útok na muže druhé strany. Násilí na ženách a dcerách nepřítele se chápe jako způsob jeho pokoření.

Současně se ale zdá, že znásilňování a zotročování žen je vyjádřením nenávisti k ženám jako takovým, což je fenomén, který má jistě složitější psychologický a kulturní podklad. Například právě čerstvá laureátka Nadja Muradová byla sexuálně zotročena jako jezídka ze strany Islámského státu.

Ten používal zajaté ženy jako odměnu pro své bojovníky, zotročování v sobě ovšem mělo jasný prvek náboženské války proti heretikům, jako jsou právě jezídi. Nese v sobě ale stopy velmi komplikovaného postoje k ženám řady blízkovýchodních společností, které jsou silně zaměřeny na vyzdvihování cudnosti, udržování rodinné cti a vynucování nadřazenosti mužů.

Jezídka Muradová se zasloužila o ostatní oběti i tím, že porušila mlčení a o svém osudu začala mluvit veřejně. V těchto dnech shodou okolností v Iráku řeší řetězové vraždy žen, zejména takových, které nějak vyčnívají z řady, nebo které působí příliš emancipovaně.

Pornoislamismus

Jakousi novou vynucenou cudnost však praktikují i zdánlivě sekulární státy, jako je staronový vojenský režim v Egyptě, ale také různá obrodná islámská hnutí, která se stále více zaměřují na otázky, jako je zahalování žen – tento trend ostatně dorazil i do Evropy. Jeden alžírský spisovatel ho nazývá „pornoislamismem“.

Jan Fingerland

Shodou okolností o den dříve zveřejnila jména dvou oceněných také organizace Reach All Women in WAR. Cenu, nazvanou po zavražděné novinářce Anně Politkovské, udělila i u nás známé běloruské spisovatelce Světlaně Alexijevičové, a také aktivistce Binálakšmí Nepramové, bojovnici proti pandemii sexuálního násilí v některých částech Indie, včetně pohraničí s Barmou.

Skutečnost, že obě ceny byly uděleny v souvislosti s politicky nebo nábožensky motivovaným sexuálním násilím na ženách ve stejnou dobu, není náhoda. Potíž je, že otázka bude aktuální i za deset nebo sto let.