Jan Fingerland: Jak jsme porazili Palestince i Izraelce

Lidé okamžitě zaujali střelecké pozice a pálí. Jedním z nejviditelnějších projevů je černobílý filtr a vedle něj starý dobrý rasismus.

Čtěte také

Klvaňa: Mladí progresivisté vidí konflikt Izraele a Palestinců ideologicky – utiskování barevných bílými

Často má podobu nenávisti k Židům, přičemž se nečiní rozdíl mezi Židy a Izraelem. Připadá mi ovšem, že na českém webu dostávají mnohem častěji na frak Palestinci.

Tam se zase nerozlišuje mezi Palestinci a Hamásem, případně Palestinci a ostatními Araby či muslimy, případně islámskými radikály i ze vzdálených zemí. Anebo se rychle aktivuje kolektivní děs z příchodu migrantů.

Sem s glóbusem

S tím souvisí jiný projev české debaty o konfliktu. A to zvyk vidět tamní realitu prostřednictvím našich vlastních obav nebo historických traumat, jako je Mnichov, případně prostě potřeby obsadit si ustálené role viníka a oběti, fakta sem, fakta tam.

Čtěte také

Jan Fingerland: Etnická miniválka v Izraeli

Arabsko-izraelský konflikt není jediný, ale patří k nejtypičtějším promítacím plátnům, přes které si něco řešíme. A nad tím vším se vznáší starý dobrý sklon mnoha Čechů, vyjádřený anekdotou: „Pane vrchní, přineste mi pivo a glóbus.“

Proti tomu stojí jiný druh deformovaného pohledu, který se zase častěji vyskytuje u novinářů. Máme být přece nestranní, a tak je třeba to vzít od podlahy. O Hamásu se tak nereferuje jako o teroristickém hnutí, ale jako o jedné straně sporu. Bylo by zajímavé, co by se s touto logikou stalo, pokud by se totéž odehrávalo třeba v Baskicku nebo severním Irsku. A uplatňovala se tato logika, když se zelení mužíci objevili na východě Ukrajiny?

Prostě se nějak cestou vytratilo pochopení, že Hamás nehájí zájmy Palestinců, nýbrž je to zločinecká organizace, která Palestince vraždí, pokud nejsou poslušní, a klidně je používá jako argument, nebo i jako lidský štít, jen aby se udržela u moci.

Mechanická rovnost

Vůbec zavládla jakási představa, že argumenty obou stran je třeba brát tak, jak je předkládají. Příkladem může být spor o domy v Šajch Džarráh ve východním Jeruzalémě, který se stal pro Hamás důvodem, nebo spíš záminkou pro spuštění palby.

Čtěte také

Petr Pavel: Cílem Izraele je způsobit Hamásu co největší škody, pak nastane prostor pro vyjednávání

Podle podání mnoha i českých médií je to prý pokus izraelského státu zabrat palestinské domy a má jít také o projev nevyváženého přístupu při restituci nemovitostí zabraných tou či onou stranou po rozdělení Jeruzaléma v roce 1948. A Šajch Džarráh má být příkladem toho, že židovským žadatelům se nadržuje a arabští jsou znevýhodněni.

Jenže v tomto případě nejde o restituční otázku, ale občanskoprávní spor mezi židovskou organizací, která si na nemovitost činí nárok, a arabskými nájemci, kteří vlastníky nikdy nebyli. Proces nemá žádnou souvislost s odškodňováním těch či oněch. Přesto někteří kolegové bez zaváhání reprodukují politicky výbušnou verzi o údajné etnické čistce.

Jan Fingerland|foto:Khalil Baalbaki,Český rozhlas

Co za tímto způsobem referování je, nevím, někdy nedostatek citu pro nuance, jindy potřeba jakési mechanické vyváženosti, možná tajné přání, aby Izraelci byli horší, než jsou, protože by to tak asi bylo hezčí, nevím.

Cizí války mají pro nás výhodu, že si tak trochu zabojujeme, máme ze sebe dobrý pocit a ještě nic neriskujeme. A navíc se o sobě vždycky něco zajímavého dozvíme.

Autor je komentátor Českého rozhlasu