Jan Fingerland: Exploze v česko-palestinských vztazích

Jak informoval deník Právo, policie našla na půdě budoucí palestinské ambasády další trhavinu, pravděpodobně ukrytou ve speciálním otvoru v knize. Šlo by tedy už o druhou výbušninu vedle té, která 1. ledna zabila velvyslance Džamála. Nejasnosti ještě panují kolem dvanácti kusů zbraní, které byly nalezeny už dříve tamtéž.

Palestinské zdroje uvádějí, že jde vesměs o dary z 80. let, které nikdy nebyly použity. Vzhledem k tomu, že jde o československé výrobky, neměl by být problém dohledat, kdo zbraně vyrobil a komu byly prodány nebo předány – takové informace každá zbrojovka dlouho archivuje. Mimo dosah vyšetřovatelů zůstává vše, co se může nacházet v původní budově palestinského zastupitelství v Tróji, kam vzhledem k diplomatické imunitě nemohou vyšetřovatelé vstoupit.

Mezi tím se však objevilo něco, co česko-palestinské vztahy sesouvá ještě podstatně níže. Ve středu poslal Saíb Irikát, člen výkonného výboru Organizace pro osvobození Palestiny, dopis komisařce Evropské unie pro zahraniční vztahy Catherine Ashtonové. V něm si stěžuje na českého velvyslance v Izraeli Tomáše Pojara, který navštívil univerzitu v Arielu. Podle Irikáta je Pojarova návštěva v rozporu s unijní politikou a dokonce i nabouráváním mírového procesu.

Ariel je izraelská osada na Západním břehu. Z hlediska Palestinců, ale i z hlediska evropského stanoviska leží na Izraelem okupovaném území, které by mělo připadnout budoucímu Palestinskému státu. Dokonce i v samotném Izraeli celkem nedávno probíhal politický boj o to, zda Vyšší školu v Arielu akreditovat jako univerzitu. Akademici si byli vědomi, že jde vlastně o politický krok, který nepřímo legitimizuje postavení celého Arielu, nejen tamní školy. Na druhou stranu je třeba vidět, že podle většiny předpokladů bude právě Ariel jako vůbec největší blok osad v budoucí mírové smlouvě přičleněn k Izraeli a toto území kompenzováno izraelskými ústupky jinde.

Irikát Pojarovi konkrétně vyčítá, že se vlastně připojil k izraelskému stanovisku, když univerzitu navštívil a pomohl tak podpořit izraelskou osidlovací politiku, kterou provozuje současná jeruzalémská vláda. Pojar je skutečně první ambasador, který Ariel navštívil a také je možné jej považovat za diplomata k Izraeli přátelsky naladěného.

Pojar sám ovšem tvrdí, že na své přednášce na arielské univerzitě vysvětloval a hájil evropská stanoviska a sama univerzita konstatuje, že se Tomáš Pojar zajímal o tamní spolupráci s palestinskou stranou a o podíl arabských studentů. Nešlo by tedy o nějaké přímé narušení evropské linie a tak to konstatuje i ministr zahraničí Kohout, který se za Pojara postavil.

Jaký je motiv Saíba Irikáta pro poměrně vyhraněné stanovisko? Jedna možná odpověď je, že jde o palestinský šťouchanec České republice. Tedy státu, který předloni hlasoval proti přijetí Palestiny za pozorovatelský stát OSN a navíc je dějištěm výbuchu na palestinské ambasádě, tedy velkou palestinskou blamáží. Urážkou svého druhu je už jen to, že Irikátova stížnost šla jen do Bruselu, a nikoli českému premiérovi či ministru zahraničí. Přitom se nezdá, že by se česká strana snažila Palestince v této kauze nějak zvlášť koupat.

Druhý výklad je, že jde o Irikátovu osobní iniciativu, kterou neschválili jeho kolegové. Saíb Irikát je znám svými temperamentními nebo přímo nepromyšlenými výroky, nedávno například obvinil izraelskou vládu, že chce zlikvidovat předsedu Palestinské samosprávy Abbáse.

Třetí možností je, že jde o další projev zřetelného nového trendu palestinské zahraniční politiky. Ta se zaměřuje na co největší delegimizaci izraelské vlády v očích zahraničí a veškerých jejích kroků, zejména osadnické politiky. Palestinci vědí, že Izraelci používají rozvoj osad, byť třeba jen na papíře, jako nátlak na palestinské vyjednavače, a také jsou si vědomi, že v Evropě zesiluje kritika izraelského osadnictví, včetně úvah o odklonu investic z Izraele nebo přinejmenším z izraelských osad.

Českou republiku a jejího velvyslance si možná vybrali jako měkký cíl, protože Praha nemá v unijní zahraniční politice silnou pozici, zejména v otázkách, jako je arabsko-izraelský konflikt. Snad také doufají, že české diplomaty dopisem komisařce Evropské unie zastraší a odradí i případné další „disidenty“ v řadách evropských zemí, jako je Polsko.

Úřad Catherine Ashtonové prozatím potvrdil přijetí palestinské stížnosti a odpověď zpracovává. Bude zajímavé pozorovat, zda Ashtonová, Palestincům nakloněná, dá přednost tlaku na Prahu, zda vydá neutrální prohlášení ve stylu, vlk se nažral, anebo zda se postaví za jednu z členských zemí, i kdyby to byli neposlušní Čechové.