Jan Fingerland: Egyptská revoluce, dějství druhé

1. červenec 2013

Šestipatrové sídlo Muslimského bratrstva v Káhiře je výmluvným symbolem nových časů v Egyptě. Za prezidenta Mubáraka bylo Bratrstvo zatlačené do pololegality a jeho představitelé, pokud byli na svobodě, úřadovali v nenápadných kancelářích stranou dění. Po Mubárakově svržení se Muslimští bratři přesunuli do nápadné budovy v centru Káhiry. Ta nyní už nepůsobí tak sebevědomě, její kanceláře jsou vyrabovány a fasáda nese stopy ohně. V noci na pondělí do ní pronikly davy mladíků, kteří tak protestovali proti politice současného prezidenta Mursího.

Vybrakování centrály Muslimského bratrstva je ovšem hlavně symbolickým projevem děje mnohem závažnějšího a širšího. V neděli zažila egyptská města obrovské protestní demonstrace - jistě největší od jara roku 2011, kdy pod tlakem masových shromáždění odstoupil Husní Mubárak. Nedělní shromáždění s mnohamilionovou účastí byla namířena proti jeho demokraticky zvolenému nástupci Muhammadovi Mursímu.

Připomeňme, že Mursí byl zvolen v sice velmi vybičovaných, ale přece jen demokratických volbách. Proti islamistickému kandidátovi tehdy po prvním kole stanul ještě expremiér z dob minulého režimu. A tak mnozí Egypťané, než aby volili Mubárakova muže, raději volili islamistu. A to přesto, že mnozí dávali najevo obavy z ambicí Muslimského bratrstva zakořenit hluboko ve státním aparátu.

Podle Mursího kritiků se tak už dávno děje. Mursí prý nepodnikl žádné racionální kroky k ozdravění ekonomiky. Nedostatečně také zajišťuje veřejnou bezpečnost nebo zahraničně politické zájmy státu, jako je jednání o rozdělení vody v Nilu se sousedními státy. Místo toho se prezident zabývá rozmisťováním islamistů do klíčových pozic, případně podniká kroky, které podporují islamizaci veřejného života, což nejen vadí svobodomyslným Egypťanům, ale také ohrožuje egyptský turistický průmysl. V neděli uplynul právě rok od okamžiku, kdy Mursí usedl do prezidentského křesla, což řada Egypťanů považovala za vhodnou příležitost dát najevo nesouhlas s jeho politikou.

Egyptská společnost se v posledním roce značně polarizovala a posunula blíž k případnému rozvratu. Řada z Mursího voličů se mezitím připojila k těm, kdo byli od začátku proti němu, ať už to byla liberálně orientovaná městská mládež, milovníci starých pořádků nebo znepokojení zaměstnanci turismu. Hnutí Tamarrud, tedy v překladu cosi jako Vzpoura, či Vzepřete se!, sesbíralo podpisy údajně více než dvaceti milionů Egypťanů, kteří žádají prezidentovu rezignaci – jde o větší množství lidí než je počet hlasů, které Mursí dostal v loňských volbách.

Na Mursího straně však i nadále stojí řada lidí, zejména přívrženci Muslimského bratrstva nebo některých jiných islamistických uskupení, o které se rozhodl opírat spíše než o lidi z druhé strany spektra. Mursí také poukazuje na to, že byl řádně zvolen a že za jediný rok nemůže vyřešit všechny potíže. Už minulý týden, v očekávání nedělního protestního shromáždění, nabídl ústupky, například ohledně změn v ústavě, kterou vloni dosti nešetrně protlačil pomocí referenda – nyní nabízí kompromis, aby oslabil veřejný odpor k sobě i k Bratrstvu. Situace je však velmi vážná a řada Egypťanů se bojí dále demonstrovat, aby své zemi nepřivodili ještě větší škody. Za řešení nepovažovali ani parlamentní volby, které by se měly konat ještě letos – původní dolní komora parlamentu, v níž mělo Muslimské bratrstvo polovinu křesel, byla sporným rozsudkem rozpuštěna.

Situace se vyostřuje jakoby samospádem. Mursí své projevy protkává náznaky, že lidé, kteří za ním stojí, jsou ochotni bojovat se zbraní v ruce. Fronta národní záchrany, která sdružuje přední sekulární politiky, zas vydala prohlášení, které hovoří o svržení „režimu Muslimského bratrstva“. Ještě rozhodnější hnutí Tamarrud dalo Mursímu čas na odstoupení do úterního podvečera, a pokud neodejde, hrozí úplnou občanskou neposlušností.

Je skoro ironií dějin, že se nyní ozvala také znepokojené armáda, revolucí a potom i samotným Mursím zdánlivě odstavená od politiky. Její představitel v pondělí odpoledne prohlásil, že prezidentovi Mursímu a oponentům 48 hodin dává na dosažení vzájemné kompromisní dohody. Jinak prý přijde armáda se svým vlastním programem, který prosadí. Co všechno to bude do budoucna znamenat, není zřejmé, i když armádní prohlášení přivítali zejména protimursíovští demonstranti. Egypt jakoby se však téměř vracel tam, kde začal – k systému, kde posledním arbitrem všeho jsou pánové v uniformách – takových, jaké nosil i Husní Mubárak.

Spustit audio