Jan Fingerland: Drony útočí aneb Proč Saúdi hledí k nebi

Jde o útoky na saúdskou ropnou infrastrukturu, které se objevují stále častěji. Nejdříve pomocí střel, nyní i pomocí dronů, tedy nepilotovaných letadel.

Je řada důvodů, proč je tento vývoj důležitý. Například proto, že tyto operace potenciálně ohrožují přísun ropy na světový trh, a tedy i její cenu pro státy, které svou ropu kupují. Nebo proto, že jde vlastně o projev války mezi Saúdskou Arábií a Íránem.

Vzkazy po nebi

Střely a drony obvykle neměly oficiálního „odesilatele“, případně se k nim hlásili jemenští šíitští povstalci. Munici i souřadnice cílů ale velmi pravděpodobně získávali od Íránu. Za posledními útoky stojí také různé skutečné nebo fiktivní šíitské skupiny v Iráku.

Čtěte také

Gita Zbavitelová: Evropská krátkozrakost umožnila Íránu obchod se zbraněmi

Jde tedy jednak o rozšíření bitevního pole, ale také to mimo jiné znamená, že Írán se méně snaží maskovat, svým zapojením do této náhradní války vysílá své vzkazy do Rijádu i do Washingtonu, případně i jinam.

Například že se neobává situaci eskalovat a že američtí spojenci nejsou v bezpečí. Írán navíc nedávno provedl vojenské cvičení, v němž hlavní roli hrály právě tamní drony.

Jenže Teherán vlastně neúmyslně vysílá ještě jeden vzkaz – totiž že drony se stávají páteří nejen jeho nepřímé války se Saúdy, ale potenciálně i jakéhokoli dalšího válečného střetnutí kdekoli na světě. Poprvé se to výrazněji projevilo v nedávných ázerbajdžánsko-arménských bojích o Náhorní Karabach, kde ázerbajdžánská armáda jasně převládla nad svými protivníky i díky mnohem lepšímu vybavení drony.

Až do nedávné doby byly nepilotované letouny chápány jako doplněk jiných zbraní, například pro sbírání informací. Nebo jako jakási „zbraň chudých“, která nahrazuje nedostatky v oblasti jiných zbraní.

Otázka investic

Jenže v karabašské válce se ukázalo, že drony byly schopny fungovat jako účinná zbraň proti pozemním jednotkám včetně arménských tanků ruského původu.

A také že ázerbájdžánské drony, většinou tureckého nebo izraelského původu, byly schopny překonat arménskou protivzdušnou obranu, včetně ruského systému S-300 – útočící drony naopak úspěšně likvidovaly jednotlivé součásti tohoto protivzdušného systému. A v neposlední řadě že ázerbajdžánská armáda byla schopna použít drony systematicky a v koordinaci s jinými zbraněmi, které měla k dispozici.

Čtěte také

V Karabachu už není o co bojovat, celá Arménie vypadá jako po válce, popisuje zpravodaj Dorazín

Nyní se tedy odehrává další střetnutí za pomocí dronů v jižní a východní části Saúdské Arábie, tentokrát jde naopak o dlouhodobý konflikt nízké intenzity s velkým podílem nestátních aktérů. I Saúdi zjistili, že jejich protivzdušná obrana, vybavená například americkými patrioty, nedokáže zabránit ani relativně řídkým útokům pomocí nepilotovaných letadel.

Saúdi proto začali intenzivně investovat do nových podob protivzdušné obrany, která by se skládala z více vrstev ochrany a která by se více zaměřila na nízko letící cíle. Jejich zkušenosti budou zajímat všechny, kdo se obávají, že by mohli být terčem podobného druhu útoků. Zajímat samozřejmě budou i výrobce takových zbraní.

Jan Fingerland|foto:Dominik Čejka,Český rozhlas

Poučením z obou konfliktů, ale i z nasazení tureckých dronů v Libyi také je, že z dronů se stává plnohodnotná zbraň, pomocí které se budou vést příští války. A zároveň že drony se také budou objevovat jako nástroj teroristů, případně tam, kde skutečný původce útoku bude chtít zamaskovat svůj podíl na operaci.

Autor je komentátor Českého rozhlasu