Jan Fingerland: Dolní sněmovna se vyrovnala Bradavicím

Podle politicky korektního slovníku bude v nově zvoleném parlamentu zasedat 65 „nebílých“ poslanců a poslankyň, tedy o deset více než dosud. Většina z nich (41) jsou labouristé, za konzervativce jich bude zasedat 22. Znamená to asi desetinu všech poslanců, zatímco před deseti lety patřil k této nebílé menšině jen asi každý čtyřicátý.

Všeobecně se dá říct, že sněmovna je nyní více reprezentativní. První čtyři poslanci černé nebo hnědé pleti, tedy afrického původu nebo z oblasti indického subkontinentu, se dostali do Westminsteru teprve v roce 1987.

BAME & LGBT

Čtěte také

Jan Jůn: Johnson plnou parou vpřed, zatímco poražený Corbyn odmítá vinu

Od počátku jde o fenomén „anglický“ v tom smyslu, že příslušníci menšin jsou voleni v Anglii, nikoli v ostatních částech Spojeného království. Anglie je s podílem 16 % nejvíce etnicky pestrá. Nejméně nebílých Britů je v Severním Irsku, kde je to asi 2,5 %. Národně definované strany, jako jsou ty severoirské nebo skotská SNP, mezi kandidáty příslušníky menšin neměly.

Ve Sněmovně lordů je podíl etnických menšin méně než šestiprocentní. Ve skotském parlamentu je to dokonce jen 1,6 %. V londýnské městské radě je to ovšem 28 % a starostou je Sadiq Khan. Celkově je příslušníkem etnické menšiny asi každý sedmý Brit. Britští demografové a novináři používají zkratku BAME (pro Black, Asian and Minority Ethnic), přičemž židé ani bílí Britové kontinentálního, třeba východoevropského, původu se jako etnická menšina nechápou.

Statistiky uváděné v britských médiích také zaznamenávají rekordní počet žen. Jde asi o třetinu všech poslanců. Přičemž u liberálních demokratů a labouristů představují poslankyně většinu. Zajímavé je, že nebílé ženy převažují nad nebílými muži. Mluví se také o zvýšení podílu příslušníků sexuálních menšin, tedy těch, kdo se hlásí k lesbické, gay, bisexuální nebo transgender identitě – je jich nejméně 45.

Indie versus Pákistán

Vraťme se však k etnickým otázkám. K ekonomicky nejúspěšnějším, ale také politicky nejviditelnějším patří Britové indického původu. Ve Westminsteru jich teď zasedá 15, za labouristy i vítězné konzervativce. Ostatně ministryně vnitra Priti Patelová je jednou z předních členek kabinetu Borise Johnsona (shodou okolností jmenovkyně románové kamarádky Harryho Pottera). Paradoxně právě Patelová je spojena s politikou vytěsňování cizinců z ostrovů.

Čtěte také

HLASUJTE: Zklidní výsledky předčasných voleb rozjitřenou situaci ve Velké Británii?

Spekuluje se o tom, že indičtí voliči potrestali labouristického vůdce Jeremy Corbyna za jeho kritiku indického postupu v Kašmíru. Indové, včetně těch britských, to chápali jako vějičku pro voliče pákistánského původu. Labour Party se v minulých letech skutečně snažila stát stranou etnických menšin, a často specificky voličů muslimské víry. Nyní v parlamentu zasedne 15 britských Pákistánců, ale nejen za labouristy. Dalším z předních Johnsonových ministrů je Sajid Javid, jehož rodiče pocházejí z Pákistánu.

Mezi poslanci jsou samozřejmě i Britové bangladéšského nebo arabského původu. Ve Westmisteru také zasedne několik poslanců a poslankyň černé pleti, i když chybět bude dřívější vycházející hvězda Labour Party Chuka Umunna, politik, který se postavil proti politice Jeremyho Corbyna a kandidoval raději za liberální demokraty. Ve vládě bude důležitý post zastávat konzervativní poslanec Kwasi Kwarteng, jehož rodiče pocházejí z Ghany.

Nová identita

Spekuluje se o příčinách malého počtu politiků čínského původu. V Británii žijí stovky tisíc občanů, jejichž předci pocházejí z Hongkongu, Tchaj-wanu i pevninské Číny. Jsou velmi úspěšní v získávání vzdělání i v ekonomice, ale mají mezi sebou jen minimum politiků.

Zatímco ostatní Britové si myslí, že neangažovat se v politice je projevem etnického sobectví, sami Číňané to často chápou jako projev skromnosti a nevýbojnosti. Prý také neradi vystupují na veřejnosti, ale nemají pocit, že by čelili rasismu ze strany většiny.

Jan Fingerland|foto: Dominik Čejka

Britská společnost prochází rychlými změnami. Za poslední čtvrtstoletí se podíl obyvatel narozených mimo Británii zdvojnásobil a to potenciálně ohrožuje společenskou soudržnost. Například ochotu daňových poplatníků přispívat na sociální a jiné výdaje lidem, se kterými je nepojí dostatečně silná emocionální vazba.

Možná právě nárůst jakési nové formy britského „nadetnického nacionalismu“, o kterém se v Británii mluví, je jednou z odpovědí na rostoucí etnickou pestrost Spojeného království.

Autor je komentátor Českého rozhlasu