Jan Fingerland: Čínsko-americká špionážní přetahovaná

Obě strany však debatují jen na velmi teoretické úrovni. Jde o to, že podle dokumentů, jež stále ještě pocházejí ze zdrojů uprchlého Edwarda Snowdena, americká Národní agentura pro bezpečnost NSA získala před několika lety přístup do serverů čínské firmy Huawei a že se předmětem zájmu amerických specialistů stali i vysocí čínští představitelé.

Tato informace se – možná jen čirou náhodou? – dostala na veřejnost nedlouho před tím, než do Číny na zdvořilostní návštěvu zamířila Michelle Obamová s dcerami, a především, než se na okraj dvoudenního summitu o jaderné bezpečnosti v Nizozemsku setkal Barack Obama s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem.

A tak zatímco Obama chtěl hovořit o tom, zda Peking konečně uvolní kurs jüanu a tím sníží americký obchodní deficit s Čínou, řeč se vedla o amerických prohřešcích proti zámořskému partnerovi. Pro Obamu, který minulý rok strávil vysvětlováním odposlechů řady neamerických občanů, včetně politiků jako je Angela Merkelová, to jistě bylo nepříjemné deja vu.

Americká verze událostí je ovšem jiná. Podle Washingtonu je naopak čínská firma Huawei hříšníkem, proti kterému se musejí Američané bránit. Huawei, dnes gigantická firma se sto padesáti tisíci zaměstnanci, existuje od roku 1987. Založil jí čínský vojenský inženýr a američtí odborníci soudí, že Huawei je ve skutečnosti nástrojem Čínské lidové osvobozenecké armády.

Spotřební zboží, které je dnes známo i širší veřejnosti, je jen malou částí jejích aktivit, je totiž především výrobcem telefonních ústředen, serverů a zařízení pro zpracování a přenos dat. Podle amerického názoru všude tam, kde jsou ústředny od Huaweie, existuje i riziko, že tam čínské úřady mají přímý přístup k datům uživatelů – jde tedy údajně o technologického „trojského koně“ čínského vlivu.

Americká politika tedy je taková, že Huawei vůbec nepustila na americký trh a naopak přesvědčila například Austrálii, aby výstavbou národní broadbandové sítě nepověřila právě zmíněnou čínskou firmu. Proniknutí americké Národní bezpečnostní agentury do serverů Huaweie v roce 2009, o kterém ze svého ruského - a předtím čínského - útočiště informoval uprchlík Snowden, bylo prý motivováno především snahou zjistit, zda je formálně soukromá firma skutečně propojena s čínskou armádou.

Home - Shenzen, Čínská lidová republika|foto: an Elzevir Films - Europacorp coproduction

Už před tím americké úřady zabránily Huaweii nákup amerických firem, soukromá detektivní firma na zakázku amerického letectva dospěla k závěru, že existuje „digitální trojúhelník“ mezi soukromými firmami jako je Huawei, státními výzkumnými centry v Číně a čínskou armádou. Výsledkem toho všeho je, že předloni kongresový výbor pro špionáž vydal zprávu, podle které jsou obchody, spojení a prodeje firem čínskému podniku Huawei nebezpečné.

Tím nejsou ovšem zodpovězeny otázky týkající se údajného sledování vysokých čínských představitelů. Americké stanovisko, které bylo formulováno všeobecně, nikoli konkrétně ve vztahu k aféře kolem firmy Huawei, zní, že americké úřady podnikají jen takové kroky, které mají za úkol zajistit národní bezpečnost Spojených států.

A pro ty, kterým to nebylo jasné, dodali hned dva různí američtí mluvčí na vysvětlenou, že americké úřady „nesbírají informace proto, aby je předávali soukromým firmám pro zvýšení jejich konkurenceschopnosti.“ Neboli, cílem sledování Huaweie nebylo odcizení duševního vlastnictví, z nějž jsou obvykle viněni Číňané, ale výhradně „tradiční“ špionáž, která se mezi konkurenčními velmocemi bere jako součást hry.