Apolena Rychlíková: Padá zákon o podpoře bydlení pod stůl? Pokud ano, máme tu další vládní ostudu
O krizi bydlení se v Česku mluví už několik dlouhých let. Jak by také ne. Každoroční průzkumy ukazují, že patříme k zemím s nejméně dostupným bydlením vůbec. Na vlastní byt si obyvatelé a obyvatelky Česka musí šetřit skoro nejvíce v Evropě.
Na pořízení bytu o 70 metrech čtverečních je třeba průměrně 13,33 hrubých ročních platů. A Praha je oficiálně nejméně dostupným městem v Evropě, co se bydlení týká.
Čtěte také
Za posledních 5 let tu narostly ceny bytů o 50 procent, nájemní bydlení pak za stejnou dobu zdražilo v průměru o 30 procent. Na závažnost problému nedávno upozornila i analýza Ministerstva pro místní rozvoj, která varovala, že nedostupnost bydlení může postihnout až desetinu obyvatel Česka.
Zatímco developeři a ekonomové rádi vypichují pomalé povolovací procesy, odborníci mluví mnohem komplexněji. A dodávají, že samotná rychlost povolovacího řízení problém nevyřeší. Krom procesů upozorňují na několik dalších faktorů, které do problematiky bydlení vstupují.
Heslo na předvolební plakáty
Mluví o nedostatečné politice bydlení, které se během posledních dekád stalo zanedbanou kategorií, vnímanou čistě individualistickým prizmatem. Mluví o fenoménu financializace, tedy situaci, kdy se z bydlení stává komodita, jež je třeba obchodovat.
Čtěte také
Skutečnost, že je dnes bydlení vnímáno primárně investiční perspektivou, zvyšuje jeho nedostupnost. Mimo jiné i proto, že stát stále nenachází způsoby, jak specificky investiční byty, nebo alespoň byty prázdné, neobývané, efektivně zdanit.
Upozorňují také na historické souvislosti krize: česká města za sebou mají masivní privatizační vlnu, obecní bydlení je zcela okrajový sektor, sociální bydlení jako takové de facto neexistuje.
To, co je na západě standardem, u nás zcela chybí – včetně dostupného nájemního bydlení, které ale nájemníkům dává i skutečně kvalitní smlouvy, nejen ty na jeden rok, jak je běžné v Česku. Dalo by se pokračovat dále, ale bylo by to zbytečné. Je totiž zcela jasné, že zákon o podpoře v bydlení Česko potřebuje, a to už velmi akutně.
Čtěte také
Vláda se k přijetí tohoto zákona zavázala ve svém programovém prohlášení, kde uvádí: „Během prvních dvou let volebního období připravíme zákon o podpoře v bydlení, který nabídne obcím soubor volitelných nástrojů, jež umožní systematicky řešit bytovou situaci obyvatel. Zákon bude formulovat způsob a pravidla financování.“
Už nyní je slib vlastně zpožděný. Na závažnost situace přitom upozornil i ústavní soud, když v roce 2023 řekl: „Dlouhodobá nejistota občanů týkající se bydlení může ohrozit důvěru v demokratický právní stát.“ A navíc: přijetí zákona o podpoře v bydlení je závazným milníkem v Národním plánu obnovy. Když nebude schválen, tak Česko přijde o skoro 10 miliard korun z evropských peněz do státního rozpočtu. Můžeme si to dovolit?
Případné nepřijetí zákona, který přitom je velmi mírnou verzí toho, jak politika bydlení funguje v zahraničí, by bylo dalším vládním fiaskem a také selháním Ivana Bartoše, který měl zákon jako jednu ze svých politických vlajkových lodí.
Ukázalo by se, že vládě se krize bydlení hodí jen jako heslo na předvolební plakáty. A že reálně jí o jakékoliv hledání řešení vlastně ani nejde. Své vlastní občany tak Fialova vláda dále nechává napospas nepříznivé situaci, která přitom už roky připomíná papiňák těsně před výbuchem. Bez kvalitního bydlení však nelze vést důstojný život. Proto by se problém měl vyřešit co nejdříve.
Autorka je publicistka a dokumentaristka
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
