Apolena Rychlíková: Samotné nájemní bydlení trh s bydlením nespasí. Opatření je třeba škálovat
Ještě nedávno se Česko řadilo k zemím, v nichž se ve vztahu k bydlení uplatňoval důraz převážně na vlastnické bydlení, coby vytoužený ideál, kterého máme všichni dosáhnout. Bydlení nájemní zůstávalo upozaděné, společensky bylo vnímané jako nějaká přechodná a nedospělá fáze života. To i proto, že vlastnický narativ tu byl ideologicky i politicky protežovaný a v různých ohledech i zvýhodňovaný.
Krize bydlení, která v Česku panuje už několik let, dlouhodobá absence jakékoliv politiky bydlení a rostoucí počet lidí, pro které vlastnické bydlení představuje zcela nedostižný sen, však donutily politiky i developery začít mluvit i o bydlení nájemním. Najednou nám vysvětlují, jak to bez většího počtu lidí v nájmech nepůjde a že se s nájemním bydlením Češi a Češky musí holt smířit.
Čtěte také
Apel, aby společnost nevnímala jako jedinou formu bydlení tu vlastnickou, je samozřejmě v pořádku. Zatímco v západních zemích je bydlení v nájmu běžné a dokonce i výrazně převažuje nad vlastnictvím, u nás průzkumy jasně dokládají, že většina lidí chce bydlet „ve vlastním”.
Na byt ale v podmínkách, které v Česku dlouhodobě panují, dnes dosáhne jen ten, kdo má třeba štěstí v podobě zajištěné rodiny, byt zdědí nebo už jím nějakou dobu disponuje, třeba proto, že si ho opatřil v dobách privatizace. Pro ty, kteří toto štěstí neměli a nemají, pak představuje bydlení stále větší zátěž.
Podle výzkumu PAQ Research rostou náklady na bydlení především nízkopříjmovým skupinám a to, že bydlení trápí stále více Čechů a Češek, dokládá i fakt, že se radikálně navýšil počet žadatelů o příspěvky na bydlení. O něj ještě nedávno žádala jen hrstka oprávněných lidí, jejich počty ale kvůli souběhu krizí rychle rostou.
Čtěte také
Drahé nájmy ale nejsou jediným problémem, který v Česku máme. Tím možná největším je vysoká míra nejistoty, která se k nájemnímu bydlení váže. Nájemní smlouvy se u nás uzavírají často jen na rok, což nájemníky vystavuje stresu a obavám – zvýší se s každoroční obnovou smlouvy (dojde-li na ni vůbec) nájem? A pokud ano, o kolik?
Nájemní smlouvy na kratší dobu, u nízkopříjmových skupin dokonce klidně jen na jediný měsíc, jsou mocným nástrojem v rukou vlastníků. Nájemníci se však žádné významné ochraně netěší, jen se počítá s tím, že nebudou-li na nájem mít, přestěhují se. To, že taková záležitost je nákladná, emocionálně náročná a také, že člověka vytrhne z jeho sociálních vazeb, už politiky většinou nezajímá.
Jak se bude dbát o práva nájemníků?
Čtěte také
Přitom v zahraničí se krátkodobé smlouvy uzavírají jen výjimečně a k bydlení se tam přistupuje jinak – jako k základní podmínce pro schopnost vést důstojný a kvalitní život. Podle šetření mezi malými pronajímateli se navíc do často skloňované situace, kdy se nájem na obyvatelích vlastníkovi nepodaří vymoci, dostávají jednotky procent.
To uvádí samotné Ministerstvo pro místní rozvoj. Tvrzení, že pronajímatel skoro nemá jinou možnost, než se bránit krátkodobými smlouvami, nekoresponduje s realitou.
Chtějí-li politici, developeři nebo i někteří ekonomové mluvit o nájmech, musí umět říct i to druhé: jak se bude dbát o práva nájemníků? Jak se zajistí jejich bezpečí? Bez této rozšířené debaty je výzva ke „smíření se” s nájmy vlastně jen bezduchým alibismem, kdy politici nad problémy v oblasti bydlení jen dál krčí rameny.
Autorka je publicistka a dokumentaristka
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
