Jan Fingerland: Čína se obléká do zelené. Na rozkaz i dobrovolně

Čtěte také

Tereza Zavadilová: Bruselu se do tvrdého postupu proti dovozům z Číny nechce

Asi žádná země neinvestuje do rozvoje své armády tolik, jako Čína. Po roce 2000 se výdaje na obranu zvyšovaly každý rok až o deset procent. Díky tomu je čínská armáda co do počtu největší na světě, co do výdajů druhá za Spojenými státy.

Podle jedněch Čína zbrojí, protože se připravuje na válku, podle jiných jen žízní po pocitu bezpečí a hrdosti. Tamní společnost je prý motivována strachem z ponížení, kterého se Číně v její dlouhé historii už několikrát od cizinců dostalo, když zeslábla její moc.

Vlast místo Marxe

Mluví se o tom, že Číňané už nevěří marxismu, a vakuum se snaží zaplnit něčím jiným. Tento nový směr se stále častěji opírá o čínský nacionalismus i šovinismus, ať už se váže na čínskou státnost a je namířen velmi protizápadně, nebo jde o pocit nadřazenosti většinového etnika Chanů.

Čtěte také

Ve vztahu k Číně musí EU a USA táhnout za jeden provaz, říká sinolog. EU nebude následovat konfrontační kurz USA, míní Zahradil

Část tohoto trendu vzniká spontánně, jindy se snaží ho podchytit režim, a případně začlenit do inovované státní ideologie. Čínská vláda právě schválila nový zákon o „vzdělávání k národní obraně“. Ten má posílit disciplínu, zavádí ve školách cvičení ve vojenském stylu a propaguje vlasteneckého ducha.

Současně se v posledním období objevil staronový fenomén milicí, které vytvářejí mezistupeň mezi společností a armádou. V Číně existuje zhruba stoletá tradice takových jednotek, kdysi pomohly komunistům k moci, později je režim používal k zastrašování nepřátel.

Jejich členy bylo více než 200 milionů Číňanů, ale od konce Maovy kulturní revoluce začaly upadat, vláda i společnost se soustředily na konzervativnější cíle, jako je ekonomický růst a blahobyt, takže nakonec jejich členstvo splasklo na pouhých osm milionů někdy počátkem minulého desetiletí.

Čtěte také

Libor Dvořák: Strategická dvojakost Číny

Jenže teď jsou tyto milice v obnovené podobě zase zpátky, a to s vědomím a na podnět státu. Zakládají je nejen místní správy, ale i státní a dokonce i soukromé firmy. Jejich členy jsou zaměstnanci, kteří dostávají uniformy a podrobují se vojenskému výcviku. Oficiálně mají být připraveni i pro případ živelných katastrof a jiných mírových úkolů.

Podle znalců čínského života mají tyto milice pomoci vládě při zastrašování opozice a potlačování nesouhlasu. V posledních letech režim pod vedením Si Ťin-pchinga utahuje šrouby a stále více kontroluje společnost ve jménu velmi pružně definované národní bezpečnosti – ta lidi podněcuje k  udávání sousedů a spolupracovníků.  

Idealismus a realismus

Jenže v současné Číně jde několik trendů proti sobě. Čínská komunistická strana reaguje na skutečnost, že společnost projevuje neklid. Počet ekonomicky motivovaných stávek se vloni zdvojnásobil, objevily se demonstrace, třeba kvůli drsným proticovidovým opatřením, mladí lidé reagují na rostoucí nezaměstnanost a pocit, že nemají budoucnost.

Jan Fingerland|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

Zmíněné milice vznikají i proto, že vláda zaznamenala snížený zájem mladých Číňanů o službu v armádě. Mladí lidé chtějí spíš vydělávat peníze v soukromém sektoru. Ani jejich rodiče, oběti politiky jednoho dítěte, nevidí ve vojenské službě nebo sebeobětování svých potomků žádoucí cíl.

Školní kurzy národní hrdosti a povinné návštěvy pohřebišť hrdinů možná budou mít menší vliv než touha po pohodlí a klidném životě. Čína je ovšem nadále diktatura, vláda má nadále potřebu udržet společnost ve stavu mobilizace, a lidé nadále budou toužit po společném příběhu, možná i společném nepříteli. Takhle nějak to asi probíhalo i v Rusku. 

Autor je komentátor Českého rozhlasu