Jan Fingerland: Chomejního hlas ze záhrobí
Je obnovený pokus potrestat romanopisce Salmana Rushdieho za rouhání součástí boje o svobodu slova, úsilí ochránit čest proroka, nebo je to spíše otázka bezpečnosti, nebo snad psychologie pachatele? Nejdůležitější rovina je možná ta cynicky politická. Platí to, zejména pokud budeme mluvit o druhém hlavním aktérovi, ajatolláhu Chomejnímu.
K tomu se však musíme vrátit do doby, kdy aféra vznikla. Tím okamžikem není sepsání ani uveřejnění díla. Jak poukázali autoři, kteří se událostmi kolem Satanských veršů zabývali dopodrobna, v předchozích desetiletích vyšla řada jiných románů přinejmenším stejně opovážlivých, a to i v samotných muslimských zemích.
Ajatolláh Chomejní navíc knihu ani nečetl, vlastně neuměl anglicky a v jiném jazyce román tehdy ani nevyšel. V Rushdieho případu tedy musela být nějaká příměs navíc.
První fáze
Satanské verše vyšly v září roku 1988, skoro půl roku před Chomejního fatwou. Nejdříve vyvolaly odpor v Pákistánu, kde se proti nim konaly velké demonstrace, pravděpodobně také ze strany lidí, kteří knihu rovněž nečetli, o to pobouřenější byli. Nepokoje se přenesly mezi indické muslimy. Jde o oblasti, kde se i dnes projevuje nesouhlas s rouháním velmi přímočaře.
Čtěte také
Zvěst o knize se pak dostala do muslimských komunit ve Velké Británii, kde Rushdie, sám indický rodák, žil a publikoval. I britští muslimové pocházeli převážně z indického subkontinentu, Pákistánu, Bangladéše a Indie. Jak kdosi poznamenal, je ironií, že román o strastech dvou imigrantů v Británii byl určen původně především lidem, kteří proti němu protestovali.
Jenže v té době byly ve hře úplně jiné věci, například proces hledání identity rostoucích přistěhovaleckých komunit v západních společnostech. Lidé, kteří se cítili být v nových vlastech cizinci, našli oporu právě v nově formulované muslimské identitě, která do té doby nehrála velkou roli. V téže době se odehrával jiný slavný spor o právo dvou muslimských dívek na nošení šátků ve francouzských veřejných školách – první z řady několika podobných. Sociologové tehdy začali mluvit o „reislamizaci zdola“.
Ajatolláh přichází
Teprve v únoru následujícího roku, kdy už události v Pákistánu a zejména v Británii nabraly spád, vstoupil do věci ajatolláh Chomejní, vůdce íránské islámské revoluce, který už deset let stál v čele nového režimu. Bylo to trochu překvapivé, protože muslimové na indickém subkontinentu i v Británii jsou obvykle sunnité, zatímco Chomejní vedl ostentativně šíitské hnutí.
Čtěte také
Jenže Chomejní měl dva velmi pragmatické důvody. Zaprvé snil o tom, že Írán stane v čele celosvětové muslimské revoluce, a pokusil se využít vášnivé reakce západních i východních muslimů pro svou věc. To se mu podařilo jen omezeně, protože rozdíly mezi šíitským a sunnitským hnutím se v následujících letech spíš jen prohlubovaly.
A za druhé řešil svou vlastní politickou situaci doma. Stál deset let v čele režimu, který byl poměrně neúspěšný. Ekonomicky se mu nedařilo, musel zesilovat represi proti disentu, odstraňoval umírněnější oponenty z řad duchovních, potřeboval zahladit neúspěch v osmileté katastrofální válce s Irákem a v neposlední řadě hodlal zajistit nástupnictví svému kontroverznímu stoupenci Chámenejímu, který ani nebyl plnohodnotným ajatolláhem.
Zneuctění víry
Čtěte také
K mobilizaci a k zastíracím manévrům vybral kauzu, která tehdy byla k dispozici, totiž aféru kolem Satanských veršů. Ve věci knihy, kterou neznal, vydal „fatwu“, což není rozsudek smrti, jak se občas píše. Fatwa je právní stanovisko v jakékoli věci jakéhokoli islámského znalce práva, ale záleží na jeho autoritě, jestli ho bude někdo respektovat.
Chomejní vlastně nevydal obvyklou fatwu a v podstatě ani rozsudek, jaký by mohl vydat řádný soudce – tím ale íránský vůdce v Rushdieho záležitosti také nebyl. Byl to vlastně politický pamflet, vyzývající k usmrcení jiného člověka, určený anonymním vykonavatelům, doprovázený příslibem jednoho milionu dolarů. Potíž měla spočívat v tom, že Rushdie je vlastně také muslim a dopustil se prohřešku, jehož potrestání vyžaduje už korán – a ajatolláh se této „náboženské povinnosti“ ujal. Mnohem více tu šlo ale o čistou politiku.
Íránci v 90. letech už za Chomejního nástupce Chámenejího částku zvýšili na 2,5 milionu dolarů a poté nabídku zcela stáhli, neměl by ji obdržet ani pachatel posledního útoku na spisovatele. Potíž je, že podle íránského stanoviska nelze Chomejního fatwu zrušit, to prý může jen její autor a ten zemřel krátce po jejím vydání.
Jak vidno, jeho duch kráčí dál. I muslimský svět se dosud pře, kdo poškodil islám víc. Blasfemický autor, nebo ajatolláh Chomejní.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
