Jan Fingerland: Čelní srážka v Egyptě

Situace je však velmi vážná. Egyptská společnost je hluboce rozdělená a představitelé obou bloků zatím nedávají najevo jakoukoli ochotu ustoupit a slevit ze svých požadavků – tedy Mursí chce setrvat ve funkci a opozice ho chce sesadit, a to hned.

Teprve před pár desítkami minut vyprchalo ultimátum, které dala egyptská armáda v pondělí prezidentu Mursímu z řad Muslimského bratrstva, stejně jako představitelům opozice, na to, aby nalezli společný kompromis. Prezident Mursí po vypršení ultimáta oznámil, že je možné mluvit o koaliční vládě, ale o jeho odstoupení nikoli. Mluví naopak jako člověk, který je připraven položit život za „svobodu“ – tedy rozuměj setrvání u moci. A stojí za ním miliony lidí, které i sám Mursí povzbuzuje k tomu, aby „kladli odpor vojenskému převratu“. Velmi vypjatou rétoriku a slova jako „mučednictví“ však používá i opozice, a to celou atmosféru dále vybičovalo do současné nebezpečné fáze. Není divu, že se mluví o stavu před vypuknutím občanské války.

Dalším klíčovým slovem těchto dní je „legitimita“ – prezident Mursí tvrdí, a má v podstatě pravdu, že je právoplatně zvoleným prezidentem. Jakýkoli pokus zbavit ho funkce, ať ze strany demonstrantů, opozice, nebo armády, je tedy v rozporu s vůlí vyjádřenou v poměrně férových volbách a že je vlastně v rozporu s étosem revoluce.

Českému uchu však bude znít povědomě námitka opozice, že prezident zvolený relativně těsně a ve společnosti značně rozdělené, by měl respektovat i opoziční názory a zájmy. Opozice vidí Mursího jako prezidenta, který daleko překročil mandát mu svěřený a instaloval své spojence kamkoli to šlo. Opozice tedy tvrdí, že „legitimní“ je naopak požadavek na jakýsi „restart“, tedy sesazení příliš ambiciózního prezidenta a návrat k výchozímu bodu po svržení Husní Mubáraka.

Do politiky se znovu vrátila armáda – svým ultimátem a nyní i vysláním tanků do ulic. To ovšem jen zacementovalo oba názorové bloky v jejich stanovisku. Muslimské bratrstvo se s armádou o konci Mursího prezidentství odmítlo bavit, opozice naopak upíná k vojákům svou naději. Její předvčerejší prohlášení považuje automaticky za pro-opoziční, což nemusí být tak docela pravda. Vždyť až dosud armáda s Muslimským bratrstvem docela dobře spolupracovala a držela ho u moci. Vojáci však zřejmě došli k závěru, že Muslimské bratrstvo ohrožuje to, co armádní velení považuje za nejdůležitější hodnotu egyptského života – tedy stabilitu. O legitimitu moci, svobodu nebo demokracii vojákům tam moc zase nejde.

Nic z toho však neodpovídá na otázku, co bude dál. Armáda ve svých prohlášeních naznačila úmysl provést jakýsi „poloviční puč“, tedy sesadit nespolupracujícího Mursího a s ním celé bratrstvo, ale neujmout se viditelně moci. To by v současné ekonomické situaci byla ostatně dost nevděčná úloha. Armádní velení – a připomeňme, že armáda má klíčové politické postavení už od roku 1952 – už si pravděpodobně vytipovalo, komu z důvěryhodných civilistů svěří do ruky dočasnou moc. Podle egyptského deníku Al Ahrám by vznikla na devět až dvanáct měsíců dočasná vláda složená z představitelů různých proudů, kterou by vojáci asi měli pod kontrolou.

Podle očekávání egyptských novin se vojáci budou chtít zasadit o schválení nové ústavy, jiné než je tak, kterou prosadil Mursí proti vůli opozice, a také že se postupně budou konat prezidentské a po schválení nového volebního zákona i parlamentní volby.

Není však jisté, zda se budou moci brzy konat volby v zemi tak rozbouřené. A pokud ano, je tu ještě jedna velká otázka. Jestliže Muslimské bratrstvo i jeho prezident dostali v minulých volbách polovinu všech hlasů, a jestliže i v referendu o ústavě tolik Egypťanů hlasovalo pro islamistický návrh, může si být opozice i armáda jistá, že se Muslimské bratrstvo opět nevrátí k moci, a to opět plně demokratickou cestou? A pokud ano, bude to znamenat nové bouře a nový armádní převrat?