Země, která dala světu racionální politické procedury, předvádí v přímém přenosu, a to doslova, pravý opak. Poslední dějství této tragikomedie se odehrálo právě v těchto hodinách.
Poté, co v neděli večer rezignoval ministr pro Brexit David Davis, a také jeho zástupce Steve Baker, následoval ho i ministr zahraničí a někdejší uchazeč o vedení Konzervativní strany Boris Johnson. Učinil tak pouhých pár desítek minut před tím, než měla premiérka Mayová předstoupit před poslance britské Dolní sněmovny, aby je seznámila se svým dalším postupem ve věci odchodu Velké Británie z Evropské unie.
Domácí spory
Tyto rezignace jsou důsledkem boje uvnitř britské konzervativní strany o to, jak má vypadat jednání s Evropskou unií o Brexitu a také jak má vypadat jeho výsledek.
Podle zmíněného Davise Mayová příliš ustupuje evropským partnerům. Sám dokonce dodal, že jeho rezignace snad přispěje k větší schopnosti Británie čelit unijnímu nátlaku. Jeho zmíněný zástupce Baker byl ještě ostřejší a postěžoval si, že na pátečním jednání ve venkovském sídle britských premiérů byl účastníkům předložen jiný dokument než ten, který on a jeho lidé, pověření zpracováním odchodu z Unie, v poslední době vypracovali.
Britské opouštění Evropské unie se komplikuje. Skotský parlament zamítl klíčový zákon britské vlády, který stanoví podmínky brexitu. Výsledek skotského hlasování sice není právně závazný a Londýn může normu protlačit silou, ale stalo by se tak prvně v historii. Tento krok by také pravděpodobně posílil skotské separatisty. Zástupci Unie dávají ostrovnímu království čas do jen června, aby předložilo svou vizi odchodu z evropského svazku.
Je zajímavé, že jak dřívější zastánci odchodu, tak i setrvání se shodují na tom, že postup Mayové není správný. Jde prý o kompromis, který nenaplňuje zásadní ambice Velké Británie. Jde mimo jiné o to, že principy britského odchodu musejí nějak vyvážit ekonomické zájmy ostrovní politiky s dalšími prioritami, jako je volný pohyb osob, hranice na irském ostrově nebo platnost evropské jurisdikce. Přitom odchod se blíží, měl by nastat už v březnu příštího roku a definitivní oddělení spadá na příští říjen.
V každém případě je premiérka Mayová nesmírně oslabená a jak konstatovali britští labouristé, prakticky s nulovou autoritou. Což se ovšem týká i její schopnosti účinně vyjednávat britské zájmy tváří v tvář Evropské unii. Protože Mayová není jen šéfka Konzervativní strany, ale i premiérka britské vlády. Postavení Konzervativní strany a její vlády je velmi vachrlaté už tak – musí se v Dolní sněmovně spoléhat na deset hlasů severoirské Demokratické unionistické strany.
Johnsonovi za lubem
Vzniká tedy otázka, co bude dále s vedením Konzervativní strany a následně i s vedením vlády. V neděli rezignovavší Davis se zachoval velmi vznešeně. Podpořil svého urychleně jmenovaného nástupce Dominica Raaba a také, což je důležitější, dodal, že nehodlá usilovat o vedení strany a nahrazení Theresy Mayové.
V pondělí odpoledne ovšem dorazila zpráva o odchodu Borise Johnsona a v jeho případě není jisté, jestli nehodlá pozici Mayové atakovat. To by znamenalo, že Konzervativní strana, ale i vláda ztratí nejméně několik dalších týdnů. Boris Johnson se zatím neosvědčil jako nejvěrnější spolupracovník svých kolegů, ale v kontextu dosavadních absurdit nedávné britské politiky si lze představit, že Mayovou nakonec sesadí.
Pokud za šířením novičoku v jihozápadní Anglii stojí zlovolní ruští agenti, kteří chtějí demoralizovat a destabilizovat britskou monarchii, mohli si ušetřit práci. Britská politická elita to za ně udělá mnohem lépe a levněji.
