Jan Fingerland: Bloudění v mlze po jednom atentátu

Čtěte také

Gita Zbavitelová: Kdo a proč nechal zabít šéfa íránského jaderného programu

Samotná událost, skoro románová likvidace ostře střeženého muže, může všechny, kdo se snaží vysvětlit tamní dění, přimět ke skromnosti. Například upozornit na to, že realita může být fantastičtější než fantazie sama. Nebo že bychom neměli spekulovat o věcech, o kterých mnoho nevíme, anebo hůř, nevíme, co je pravda a co ne.

Například – médii obíhají celkem četné informace o průběhu operace, potíž je, že se vzájemně vylučují. Podle jedné verze byl Fahrízádeh usmrcen robotickou zbraní ze vzdálenosti 150 metrů. Podle jiného popisu ho zabilo početné komando, které navíc stihlo dostat se do přestřelky s ochrankou a pak zmizet. Každý si může vybrat, co se mu líbí, pravděpodobně podle vlastního literárního vkusu.

Pokus o jistotu

Čtěte také

Gita Zbavitelová: Za záhadnými incidenty v Íránu zřejmě stojí Izrael

Co lze tedy tvrdit s nějakou alespoň trochu rozumnou mírou pravděpodobnosti? Za prvé, že šlo o atentát na důležitého činitele Revolučních gard a současně muže zodpovědného za vývoj íránského jaderného programu. Shodují se na tom totiž všichni.

Za druhé, o pachateli je možné jen spekulovat, ale je pravděpodobné, že to mohl být jen někdo, kdo je schopen provádět složité operace a pro koho riziko z takové akce vyplývající je menší než nebezpečí, kterému by čelil bez jeho podstoupení. Varianta, že se jednalo o Izraelce, je pravděpodobná, ale ne jistá, nejpravděpodobnější odpověď je, že se mohlo jednat o spolupráci několika zemí.

Za třetí, podobné troufalé akce už se v Íránu odehrály, ale podstatnou část operativců, kteří působili na místě, tvořili sami Íránci, například členové radikální íránské opozice. Podíl takzvaných Lidových mudžáhidů naznačují i íránské úřady, stejně jako možnost, že takovou akci by nebylo možné provést bez spolupráce s lidmi zevnitř íránských bezpečnostních služeb.

Čtěte také

Gita Zbavitelová: Evropská krátkozrakost umožnila Íránu obchod se zbraněmi

Za čtvrté, pro Írán, nebo spíše íránský režim, je celá situace mimořádně zahanbující. Na internetu se obyčejní Íránci podivují schopnosti atentátníků, stejně jako neschopnosti íránských institucí. Není to první podobný atentát v Íránu v nedávně době, naposledy kdosi – údajně izraelský Mosad na americké přání – v srpnu zabil druhého nejvyššího představitele Al-Káidy, který se v Íránu skrýval.

Dále, je nápadné, jak se Írán snaží oddálit odvetu za tyto incidenty, i když současně tvrdí, že za nimi stojí Izrael. Je patrné, že se snaží neriskovat, protože se necítí být dost silný, podniká jen takové akce, které nevyvolají příliš silnou reakci. Prioritou je udržení režimu.

Rúhání a Biden

Za šesté, atentát vyvolal napětí v nejvyšších kruzích íránského režimu. Zastánci tvrdé linie žádají vzdornou odpověď, například urychlení procesu obohacování uranu. Tomu brání prezident Rúhání – jeho záměrem je nedráždit Američany. Má totiž šanci, že dosáhne brzkého zrušení amerických sankcí, jak už slíbil Joe Biden. Bidena a Rúháního něco důležitého spojuje, totiž „Obamova“ dohoda o íránském jaderném programu z roku 2015, kterou Donald Trump vypověděl, a možná ji Biden zase vrátí do hry. V Íránu navíc budou za půl roku prezidentské volby.

Jan Fingerland|foto:Khalil Baalbaki,Český rozhlas

To vše souvisí se sedmým prokazatelným poznatkem, totiž načasováním události krátce před střídáním v Bílém domě. Nejčastěji se interpretuje jako pokus svázat Bidenovi ruce ještě před nástupem, třeba i krokem zevnitř amerických institucí. Může ale jít o něco jiného, třeba o snahu regionálních spojenců Bidenovi ukázat, že jeho snahu o návrat k dohodě s Íránem vnímají jako tak velké nebezpečí, že nejen spojí Izrael s Araby, ale ještě je přiměje k riskantním akcím. Zatím ale vlastně nevíme, kdo za atentátem opravdu stojí a proč.

To, a vlastně všechno ostatní, je ve skutečnosti jen otázkou odhadů, dohadů a spekulací.

Autor je komentátor Českého rozhlasu