Jan Fingerland: Barbara Bushová, prezidentka a královna
Barbara Bushová by nedostala šanci stát se prezidentkou Spojených států, i kdyby chtěla. To už by jí Američané spíše přijali jako královnu.
A tou do značné míry byla ještě dlouho poté, co její manžel odešel do politického důchodu.
Její „kariéra“ byla spíše jakousi antikariérou. Když si v necelých dvaceti letech vzala o rok staršího George Bushe, odešla o své vůli ze školy a nepokusila se ani později o nějaký vlastní profesionální úspěch.
Někdejší první dáma USA Barbara Bushová je v nemocnici, měla potíže s dýcháním
Barbara Bushová, bývalá první dáma Spojených států, je v nemocnici. Manželku George Bushe staršího hospitalizovali poté, co se u ní objevily příznaky onemocnění dýchacích cest.
Přitom byla velmi pracovitá a výkonná. Životopisci soudí, že její systematické udržování rozsáhlého okruhu známostí a adresátů nejrůznějších gratulací a pozvánek přispělo k politickému úspěchu jejího manžela.
Sama pocházela tak trochu z prezidentské rodiny, z otcovy strany byla příbuzná 14. amerického prezidenta Franklina Pierce, její otec Marvin Pierce byl také prezidentem – i když pouze jednoho vydavatelského domu.
Prezidentská dcerka
Nebyla jedinou ženou, která byla manželkou jednoho prezidenta a matkou jiného, jak se objevilo krátce po oznámení jejího úmrtí, tou byla Abigail Adamsová sto padesát let před ní. Nechybělo ale zase tak mnoho, aby se stala jako první matkou hned dvou prezidentů – její syn Jeb Bush byl považován za nadanějšího politika, než byl George W. Bush, ale jeho šance přišla ve špatnou dobu a v boji o republikánskou nominaci podlehl Trumpovi.
Barbara Bushová, která se snažila vyhnout se otevřeně politickým projevům, se pak nahlas podivila, jak vůbec může někdo volit někoho, kdo se tak ošklivě vyjadřuje o ženách nebo americké armádě.
Žena v pozadí
Držet se zpátky byla její zásada během velmi dlouhé politické kariéry jejího muže, Geroge Bushe staršího, který byl dvakrát viceprezidentem v Reaganově éře a poté i prezidentem. Spekulovalo se o tom, že v některých otázkách se svým manželem nesouhlasí, ale snažila se – přinejmenším při pohledu zvenčí – udržovat odstup od politického provozu.
Asi i proto byla veřejnosti sympatičtější než Nancy Reaganová, vnímaná jako afektovaná a ambiciózní osoba. Podle průzkumů byla oblíbenější i než její prezidentský manžel. Svou vlastní popularitu hodnotila velmi střízlivě: „nikoho neohrožuji, berou mě jako svoji babičku“.
Lidé oceňovali její humor, kterým shazovala i sama sebe. Pro úspěch svého muže prý udělá cokoli, ale není prý ochotná barvit si vlasy, změnit šatník a zhubnout. Se svým veřejným obrazem ale ve skutečnosti zacházela velmi obratně. Lidé tak nevnímali, že se obléká draze a pečlivě dbá o svůj účes. Šedé vlasy se nakonec staly její poznávací značkou a její vlastní rodina jí překřtila na „stříbrnou lišku“.
Čekání na tu pravou
I díky své komunikační obratnosti byla jednou z mála prvních dam poslední generace, která unikla kritice médií. Souvisí to asi i s jakýmsi královským dojmem, který kolem sebe dokázala vytvořit. Z instituce první dámy, která má sama o sobě monarchický původ, vybudovala základnu pro několik politických kariér.
Nechává za sebou celou dynastii Bushů, lidí veřejně činných, vlivných a bohatých. To vše zahalené do dojmu, že pochází z jakýchsi lepších starých časů, jako pramatka rodu, která udržuje klan pohromadě.
Sama ale chápala, že to není jediná cesta. Při jednom setkání s občany zmínila, že v publiku je možná někdo, kdo se - tak jako ona - jednou dostane do Bílého domu v úloze partnera hlavy státu. Tomuto muži prý přeje hodně štěstí.
Byla to poznámka ženy narozené v roce 1925. První dámě, která přišla hned po ní, Hillary Clintonové, se málem podařilo vstoupit do Bílého domu hlavním vchodem.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
