Jan Čep - zase jeden rozbitý život

27. červen 2013
02916715.jpeg

Prozaik, překladatel a rozhlasový redaktor, autor spirituální hloubky i ctitel venkova, dlouholetý exulant se steskem po rodné zemi - to je Jan Čep.

Narodil se v roce 1902 a jeho první práce začaly vycházet časopisecky už ve dvacátých letech. Již v letech třicátých se stal spisovatelem z povolání (kromě vlastní tvorby a překladů psal i lektorské posudky) a mezi jeho blízké přátele patřila řada tehdejších literátů různé myšlenkové orientace.

Ačkoliv bývá porůznu řazen mezi autory katolické či ruralisty, oběma těmto "škatulkám" se jeho tvorba vymyká, jakkoliv je v ní - jaksi samozřejmě - jeho duchovní zázemí i láska ke krajině a vesnici bytostně přítomna.

Mezi jeho hlavní díla publikovaná doma patří knihy povídek Zeměžluč, Letnice, Děravý plášť, Modrá a zlatá, Tvář pod pavučinou, román Hranice stínu a eseje Rozptýlené paprsky.

V srpnu 1948 emigroval do Paříže a jeho exilový pobyt ve Francii byl přerušen pouze v letech 1951 až 1955, kdy žil v Mnichově a pracoval v rozhlasové stanici Svobodná Evropa. Tehdy vytvořil řadu unikátních duchovně zaměřených rozhlasových promluv, z nichž některé vyšly již v exilu knižně (O lidský svět, Malé řeči sváteční), publikoval rovněž v exilových časopisech.

Jan Čep: Červený muškát

Místo ve Svobodné Evropě posléze opustil, protože měl strach, že se začíná opakovat. Pro RFE nicméně psal dále jako volný spolupracovník i poté, co se vrátil do Francie. Papež Jan XXIII mu k šedesátinám udělil papežský řád svatého Silvestra. Zemřel v roce 1974.

Jeho sebrané spisy začaly vycházet po druhé světové válce, ale únor 1948 tento záměr zadusil (poslední vydaný svazek skončil ve stoupě). Podobně dopadl i druhý pokus koncem let šedesátých (tedy v době Čepova exilu).

Jeho sebrané spisy tak vyšly nejprve v osmdesátých letech v samizdatu a následně v letech devadesátých knižně.

Spustit audio
autor: Pavel Hlavatý