Jaký bude status NKÚ po změně ústavy?

7. květen 2004

Mezi zákony, které v posledních dnech prošly prvním čtením v Poslanecké sněmovně je také novela ústavy, která upravuje volbu i pravomoci prezidenta republiky a omezuje imunitu poslanců. O tom, proč není navržena přímá volba prezidenta a zda si poslanci opravdu sami zredukují svá privilegia, se poměrně hodně mluvilo. Tak trochu ve stínu ale zůstal fakt, že se nová úprava týká i Nejvyššího kontrolního úřadu. Bude-li nakonec schválena, měly by být posíleny i pravomoci této kontrolní instituce.

Na rozdíl od dosavadního stavu bude kontrolovat i samosprávné celky, tedy kraje a obce a také veřejnoprávní instituce, jako je například Česká televize či rozhlas. O tom, že je taková změna potřebná, se často mluví v souvislosti s tím, jak nezodpovědně se některé obce chovají a jak nepřehledné je hospodaření například v České televizi. Nejvyšší kontrolní úřad byl zřízen v roce 1993 a o jeho pravomoci se občas vášnivě bojovalo. Zpočátku například kontroloval i politické strany, protože žijí převážně ze státních dotací.

Strany se ale proti tomu bránily a Ústavní soud nakonec rozhodl, že NKÚ toto právo nepřísluší. Další vášně vzbudila známá kauza kolem kontroly Investiční a poštovní banky v roce 1995. Než vypukla, prověřoval Nejvyšší kontrolní úřad celkem běžně účty organizací, v nichž měl stát významný podíl. NKÚ tehdy vyměřil Investiční a poštovní bance pokutu za to, že odmítla vydat podklady ke kontrole. IPB ji ale odmítla zaplatit. NKÚ neustoupil ani na nátlak tehdejších politických špiček, musel se ale nakonec podrobit výroku soudu, který rozhodl ve prospěch banky. Od té doby byl NKÚ v podobných případech bezmocný a evidentně je to škoda, protože šlo často o podniky, které se pak dostaly do problémů kvůli tunelování.

Po roce 1998 se zase premiér Miloš Zeman pokusil využít NKÚ k provádění své neslavně známé akce Čisté ruce. Úřad si ovšem uhájil svou nezávislost a odmítl stát se vykonavatelem premiérovy touhy dostat desítky podnikatelů, jak sám říkal, do tepláků. Formální pravomoci jsou ovšem jen jednou stránkou mince. Hlavní je totiž účinek kontroly a ten nebyl zpočátku nijak závratný. Instituce, v nichž NKÚ našel různé nedostatky, se zpravidla bránily s odvoláním na to, že kontroloři jsou nekompetentní a situaci v dané oblasti nerozumí. Vláda ani parlament se kontrolními zprávami příliš nezabývaly, takže reálný přínos kontroly byl mizivý. Časem si ale úřad vydobyl větší vážnost a dnes jsou jeho připomínky pravidelně posuzovány ve vládě i v Poslanecké sněmovně.

Největší zásluhu na tom měl bezesporu jeho prezident Lubomír Voleník, který před necelým rokem náhle zemřel. Od té doby ale naši politici nebyli schopni zvolit prezidenta nového. Kontrolní instituce sice vykonává svou běžnou činnost podle dosavadního plánu, ale její pozice se oslabila. Nemá tahouna, který by pokračoval v jejím vylepšování tak, aby se vyrovnala svým západoevropským kolegyním. Prezident NKÚ je klíčovou postavou také proto, že je to on, kdo navrhuje členy kolegia. A bude-li špatně vybrán, hrozí ztráta politické nezávislosti úřadu.

Poslanecká sněmovna se už o jeho volbu pokusila a zřejmě je dobře, že se jí to nepodařilo. Návrhy na zvolení Jitky Kupčové z ČSSD či Miroslava Beneše z ODS, tedy zasloužilých členů svých stran, byly výsměchem tomu, jak má nezávislý kontrolní úřad fungovat. Byly tady náznaky, alespoň u některých stran, najít někoho odborně zdatného a čestného, jako byl například Bohdan Dvořák, bývalý dlouholetý pracovník NKÚ. Ten ovšem neměl naději, aby ho prezident Václav Klaus jmenoval, protože před léty vystoupil z ODS na protest proti jejímu nečistému financování. Z nejasných důvodů také hned od počátku ze hry vypadl bývalý viceprezident Václav Peřich.

Ten se ve fungování kontroly dobře vyzná a je členem ODS. Ale zřejmě ne natolik zasloužilým, aby mu chtěla jeho strana obstarat trafiku. Tak zřejmě naši politici k obsazení postu prezidenta NKÚ přistupují a to ještě v tom lepším případě. V tom horším, který už několikrát hrozil, to dopadne tak, že se tento důležitý post stane součástí výměnného obchodu. Například by to mohlo vypadat tak, že komunisté dostanou za podporu vládního kandidáta místo pro svého člověka v dozorčí radě České konsolidační agentury. Jednání s komunisty potvrdil i předseda poslaneckého klubu ČSSD Petr Ibl. Zdá se však, že to má své zádrhele, a tak se volba prezidenta NKÚ stále odkládá. Naposledy se tak stalo při hlasování o programu právě probíhající schůze Poslanecké sněmovny. A tak jediné, čím si teď můžeme být téměř jisti je, že k výměnnému obchodu nedojde dřív, než v polovině června, kdy začíná další schůze dolní komory parlamentu.

autor: Zoja Franklová
Spustit audio