Jako pára nad hrncem?

Kompromisní systém dvojí většiny, který obsahuje zatím nepřijatá euroústava, by v každém případě měl být zaváděn postupně mezi lety 2014 až 2017. Mohlo Polsko dosáhnout během summitu více? Takzvaná odmocninová varianta, vzala za své v momentě, kdy si polští vyjednavači uvědomili, že jí nemohou prosadit. Ve své snaze zůstali izolováni. Bez podpory největších a nejbohatších států Unie to bylo nemyslitelné.

Jádrem problému byl nakonec fakt, že v přístupu k novému hlasovacímu systému nebyla jednotná ani polská delegace. Deník Rzeczpospolita uvádí, že se do střetu dostali tzv. nekompromisní obránci odmocniny s realisty, kteří byli přesvědčeni, že se spor s nejvlivnějšími státy nedá vyhrát. Varšava nakonec přece jen dosáhla dílčího úspěchu. Nový systém, zvýhodňující větší země, bude v Evropě zaveden až mezi roky 2014-2017. Bruselští diplomaté tvrdí, že polská delegace během neveřejných jednání dokonce nenavrhla odmocninový systém jako bod rozhovorů a jeho prosazování bylo ve skutečnosti jen vzkazem domů, že vláda za své občany bojovala, ale s mocnějšími soupeři utrpěla čestnou porážku. Již citované zdroje z Bruselu také tvrdí, že Polsko na pomyslné bruselské bitevní pole nakonec vyslalo jen skupinu vyjednavačů, která se nakonec příslovečně vzdala bez boje.

Naše delegace uspěla. Dosáhla největšího možného kompromisu. To si podle nejnovějšího průzkumu veřejného mínění myslí 55 procent dotázaných. Čtvrtina anketovaných považuje pouhé oddálení změny hlasovacího systému za totální porážku.

Mírně řečeno jen v uvozovkách za "odklad" popravy. Budoucího snížení vlivu Polska v rámci EU za 7 až 10 let, podle toho, kdy bude nakonec zaveden.

Už od počátku svého přičlenění do Unie řeší Varšava problém. Je největší a nevlivnější zemí střední a východní Evropy. Má více ambicí provádět samostatnou zahraniční politiku než mnohem menší okolní země. Zároveň Polsko není schopné soustředit kolem sebe menší státy, jako je třeba Česká republika, Maďarsko a Slovensko, Pobaltí nevyjímaje. Tyto země jsou jednak bohatší a ve své politice dávají přednost mnohem vlivnějšímu Německu. Od chudého Polska, které je navíc nyní vedeno vládou složenou z umírněných nacionalistů, kteří ale potřebují podporu populistické Sebeobranu někdejšího rolnického radikála Andrzeje Leppera a Ligy polských rodin kontroverzního ministra školství Romana Giertycha není považováno za stabilní.

A není možné zapomínat na dlouhodobě vlažné vztahy s Německem. To totiž vyvíjelo na Polsko tlak, aby ze své vize odmocninové Evropy odstoupilo, jinak by mohlo být vyloučeno z budoucích jednání o evropské ústavě.

Toto nebezpečí po víkendovém summitu snad již nehrozí. Stejně jako se vztahy mezi Berlínem a Varšavou už nebudou nadále ještě zhoršovat.

Na závěr lze jen konstatovat, že Německo a Polsko nejsou vyrovnanými partnery, ať se to ve Varšavě líbí a nebo ne. Vláda se nakonec zmohla jen na probouzení historických reminiscencí z 2. světové války. V případě neústupného stanoviska by se asi dal očekávat ze strany Německa trest za vzdorovitost.

Na závěr citace z polského deníku Rzeczpospolita. V Bruselu se ukázelo na jakých základech si Německo představuje přátelské vztahy s východním sousedem. Na náklonnost a slova podpory může Polsko od Německa spoléhat jen v případě, že bude poslušné. Pokusí li se Varšava o něco podobného jako v odmocninovém případě a bude "vzdorovité," lepšící se vztahy se mohou rozplynout jako pára nad hrncem.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .